Zvířata & Zdraví

Pokousání dítěte psem je vždycky obrovskou tragédií. Dítě utrpí nejen fyzická poranění, ale takový zážitek pořádně a na dlouho otřese i jeho psychikou.
Pes často svůj hřích zaplatí životem, vztahy mezi rodiči dítěte a majiteli psa (pokud nejde o psa vlastního) bývají nadobro rozbity a končívají vleklými soudními spory o výši odškodného. A politici oprašují téma zákazu nebo omezení chovu některých plemen psů.
Přečtěte si malé zamyšlení na toto téma v článku Pozor, kouše!

Psi i kočky, zvláště samčího pohlaví, velmi často vykazují příznaky teritoriálního chování. Místa, která považují za vlastní území, si označují močí, trusem a hrabáním. Někteří jen jedním z uvedených způsobů, jiní kombinací všech. Proč? V moči, ve výkalech i v sekretu kožních žlázek na tlapkách jsou specifické chemické látky charakteristické pro určitý druh a pro konkrétního jedince. Říkáme jim feromony. Pomocí těchto pachových značek spolu zvířata komunikují. Ve volné přírodě je získání, vymezení a obrana dostatečně velkého teritoria, ve kterém jedinec nebo skupina loví, odpočívá a odchovává mláďata, nezbytné k přežití. Proto každý vetřelec, který teritorium naruší, musí počítat s tím, že bude za svou opovážlivost ztrestán. A obránce pak důkladně obnoví všechny značky na hranicích, aby se jejich narušení neopakovalo.
Ani přes dlouhé soužití s lidmi se teritoriální cítění u psů a kocourů nevytratilo a mnohdy nám je jak úporné značkování, tak agrese spojená s obranou území na obtíž. Protože je toto chování úzce spjato se samčím pohlavním hormonem testosteronem, dá se většinou úspěšně ovlivnit kastrací. Zatímco u kocourů je tento zákrok již zcela běžný, u psů tak častý není. Více se o něm dozvíte v článku Kastrace psa.
Ne všechno nežádoucí chování psa však vyřeší kastrace. Pro představu, co lze očekávat od kastrace a co je třeba řešit jiným způsobem, si přečtěte článek Venku je z něj vrah.
O případu kocouřího teritoriálního chování se dočtete v článečku Své teritorium si navoním sám.

Úrazy malých zvířat se objevují relativně často zejména ve městech. Přestože nikdo určitě nevystavuje své zvíře nebezpečí úmyslně, je třeba s takovou událostí počítat a připravit se na ni. Úraz může totiž vést k narušení celkového stavu zvířete s rizikem úhynu. Někdy mají vážnější úrazy i dlouhodobé následky, které mohou ovlivnit celý budoucí život psa nebo kočky.
Přečtěte si, jak poskytnout zraněnému zvířeti první pomoc a které úrazy si vyžadují bezodkladný transport ne veterinární kliniku.

Přečíst si:
Co dělat, když dojde k úrazu

Loňský rok byl posledním, kdy Státní veterinární správa ČR organizovala na území naší republiky orální vakcinaci lišek proti vzteklině. Za 21 let (1989 až 2009) bylo během 42 vakcinačních kampaní (dvakrát ročně, tj. na jaře a na podzim) použito 32 515 000 vakcinačních dávek. Výsledkem je, že vzteklina byla na našem území zcela vymýcena.
Poslední výskyt vztekliny byl u nás zaznamenán u lišky v dubnu 2002 na okrese Trutnov a v roce 2004 byla naše republika uznána za zemi prostou této nákazy. Od té doby se přesvědčujeme o účinnosti vakcinace. Vyšetřování je, zejména v pohraničních oblastech, nadále nezbytné. V loňském roce bylo vyšetřeno 7 844 lišek. Výsledek negativní. Dále bylo vyšetřeno 171 volně žijících zvířat a 372 domácích zvířat, i zde byl výsledek vyšetření negativní.
Je třeba ale připomenout, že zavlečení vztekliny na naše území je možné vzhledem ke vzrůstající oblibě cestování se zvířaty, zejména do mimoevropských zemí, ale i například na Balkán nebo do zemí v okolí Středozemního moře. Proto je nutné, aby psi, popřípadě jiná vnímavá zvířata, byla proti vzteklině vakcinována. Ostatně to také nařizuje veterinární zákon.
Také je nutné každé podezření prověřit, zejména pokud jde o poranění zvířetem neznámého původu nebo volně žijícím živočichem, popřípadě dotyčné zvíře vyšetřit. Laboratorní vyšetření u nás provádí Národní referenční laboratoř pro vzteklinu ve Státním veterinárním ústavu Praha a Státní veterinární ústav Olomouc.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.

Máte doma psa a čekáte miminko? Pak bude dobré jej na nového člena rodiny předem připravit, aby radostná událost nebyla ničím pokažena.
Většina psů žijících v bytě v těsném styku s rodinou přijme nové miminko zcela samozřejmě. Veškeré jeho projevy je nechávají téměř lhostejnými, jakoby se jich nový člen rodiny ani netýkal. Jsou však i takoví psi, kteří příchod miminka snášejí velmi těžce, protože se cítí být odstrčeni a přehlíženi. Naštěstí jen velmi malá část psů reaguje na pláč a trhané pohyby maličkého dítěte probuzením lovecké vášně.
Jakého psa máte doma Vy? Kliďasa nebo spíše nerváka? Je na Vás hodně závislý a žárlí na každého, komu věnujete svou pozornost? Dokážete ho rychle usměrnit slovními povely? Je Váš pes náruživý lovec? Přečtěte si, s čím vším je třeba počítat a jak by měla vypadat příprava psa na nového člena rodiny.

Přečíst si:
Psi a miminka

Výzkum provedený letos v květnu ukázal poněkud vlažný vztah Čechů k ochraně zvířat a opuštěným zvířatům. Přibližně 6 % obyvatel České republiky nepovažuje ochranu zvířat za potřebnou ani důležitou. Neznalost útulků v blízkosti svého bydliště uvedlo 41 % dotázaných. Vztah respondentů k cizím a opuštěným zvířatům je ovlivněn pohlavím a tím, jestli jsou sami majitelé psa nebo kočky. Ženy si více všímají zvířat ve svém okolí a těm opuštěným pomáhají častěji než muži. Z průzkumu provedeného výzkumnou společností STEM/MARK dále vyplynulo, že psa nebo kočku má doma 52 % českých domácností. Ukázalo se, že právě ti si všímají nevyhovujících životních podmínek okolních zvířat častěji než běžná populace.
Ve čtvrtek 22. července uspořádala agentura Quent v Praze tiskovou konferenci na téma Jak se žije zvířatům bez domova. S novináři se o své zkušenosti podělily RNDr. Barbora Večerková ze společnosti STEM/MARK, Marta Kubišová, zpěvačka a čestná členka správní rady Nadace na ochranu zvířat, Mgr. Eva Marlene Hodek, ředitelka Nadace na ochranu zvířat, a Miluše Maskulanisová, majitelka soukromého útulku Psí domov, Řepnice u Litoměřic.

Čtěte více