Nemoci kůže bývají velmi nepříjemné a obtěžující jak pro pacienty samotné, tak i pro jejich majitele. Léčba bývá leckdy zdlouhavá a náročná finančně i časově. Proto je dobré vědět, jak je včas rozpoznat, kam se obrátit o pomoc, popřípadě jak jim předcházet. O odpovědi na otázky týkající se kožních onemocnění jsme požádali Prof. MVDr. Miroslava Svobodu, CSc., přednostu Kliniky chorob psů a koček Fakulty veterinárního lékařství VFU Brno.
Celosvětové veterinární statistiky uvádějí, že nejčastějším důvodem návštěvy veterinárních praxí pro malá zvířata jsou onemocnění kůže. Je tomu tak i v České republice?
Bylo by s podivem, kdyby tomu u nás bylo jinak. Podle našich dlouhodobých sledování přichází k veterináři s kožním onemocněním každý třetí až čtvrtý pacient. Připočítáme-li k tomu nemoci kožních derivátů, tj. uší, polštářků, drápů a paranálních váčků, můžeme jednoznačně konstatovat, že nejméně třetina psů a koček má nějaký dermatologický problém. Kožní povrch a kvalita osrstění jsou navíc pod bedlivým dohledem jejich majitelů, takže se u nás rovněž objevují majitelé malých zvířat s „problémem“, který je ryze kosmetický nebo chovatelský, např. porucha růstu chlupů v místech, kde majitelka pravidelně umísťuje okrasnou sponu svému maltézáčkovi či teriérovi. Na druhé straně je vždy lepší přijít na konzultaci s banalitou, než riskovat vážné kožní nebo celkové onemocnění v pokročilém stádiu.
Jakého původu mohou být kožní onemocnění?
Existuje více než 700 kožních onemocnění psů a koček, která podle původu řadíme do 16 různých skupin. Mezi nejčastější patří nemoci parazitární, bakteriální infekce, kožní alergie a s prodlužujícím se věkem zvířat zájmových chovů roste výskyt nádorů kůže. Nemoci uší různého původu jsou považovány za nejčastější zdravotní problém psů vůbec.
Která celková onemocnění se mohou projevovat změnami na kůži?
Srst a kůže jsou nedílnou součástí živého organismu a není proto překvapující, že kvalitní osrstění přímo souvisí s celkovým zdravotním stavem a pohodou zvířete. Naproti tomu nekvalitní, prořídlá, matná, suchá nebo naopak mastná srst či zesílená a zapáchající kůže s nadbytkem pigmentu bývají odrazem celkového strádání nebo závažného orgánového onemocnění. Je na veterinárním lékaři, aby odlišil problém lokální od celkového, a věřte, že to není vždy jednoduché. Mezi nejčastější celková onemocnění projevující se na kůži, resp. srsti, patří nesporně poruchy žláz s vnitřní sekrecí (nedostatek hormonů štítné žlázy u psů, jejich nadbytek u koček, tzv. Cushingův syndrom, tj. nemoc z nadbytku kortizolu v organismu aj.), poruchy ve složení, příjmu nebo vstřebávání živin, nemoci jater, ale také již zmíněná nádorová onemocnění postihující více orgánových systémů.
Jak časté jsou u zvířat kožní alergie? Na co bývají psi a kočky nejčastěji alergičtí?
Alergie s kožními projevy jsou podle nejnovějších statistik druhým nejčastějším onemocněním, a to hned za zevními parazity. Alergiím se říká také hypersenzitivity a u zvířat zájmových chovů jich rozeznáváme 10 různých druhů. Mezi nejpočetnější patří alergická reakce na bleší kousnutí, atopická dermatitida, kopřivky nejrůznějšího původu, alergie na léky, chemikálie, krmivo apod. Méně často zjišťujeme kontaktní alergie, na hormony vlastního organismu, kvasinky, bakterie a plísně. Potenciálních alergenů jsou tisíce. Do organismu se dostávají dýchacími cestami, trávicím traktem, ale vstřebávají se i přes kůži.
V lidské populaci je velkým strašákem atopický ekzém. Jak jsou na tom zvířata?
Mezi zvířaty a člověkem je řada faktorů podobných, ale jsou zde i významné rozdíly, takže nelze všechny principy známé z humánní medicíny automaticky uplatňovat u domácích zvířat. Uvedu několik příkladů. Alergie psů a koček vycházejí nepochybně ze stejných imunologických principů a čtyř základních typů hypersenzitivních reakcí. Stejně jako v humánní medicíně zjišťujeme každoročně nárůst těchto onemocnění, zbývá ovšem rozhodnout, zda je to zvyšující se vnímavostí organismu vůči stále širšímu spektru alergenů nebo mnohem lepšími diagnostickými možnostmi, kterými nyní disponujeme. Na rozdíly se pokusím poukázat právě na příkladu uvedeném ve vaší otázce, tj. atopickém ekzému. První rozdíl je ryze formální, kdy toto onemocnění u našich zvířecích pacientů s ohledem na standardní přítomnost zánětlivých změn označujeme za atopickou dermatitidu. Zásadnější je však skutečnost, že k přirozené desenzibilizaci (říkejme tomu pracovně samovyléčení) u psa a kočky prakticky nedochází a majitelé těchto zvířat jsou odkázání na celoživotní terapii, resp. speciální management za účelem udržení alespoň přiměřené pohody zvířete. Většina léků určených k léčbě atopií u lidí kromě toho buď ve veterinární alergologii nepůsobí vůbec, nebo jen v omezené míře. Neznamená to ovšem, že jsme úplně bezradní. Ve většině případů jsme schopni původce alergie identifikovat a existuje řada standardních postupů, jak se s tímto problémem vypořádat. Ze sezónních alergenů jsou převážně psi vnímaví vůči pylu z kopřiv, pampelišek, ale i řady druhů ušlechtilých trav, ze stromových pylů způsobuje u zvířat alergie zejména vrba, líska, bříza, dub, buk, platan a ani zde není tento výčet zdaleka konečný. Ještě větší starosti nám dělají alergeny, které obklopují naše domácí zvířata celoročně. Patří sem zejména řada roztočů běžně se vyskytujících v domácnostech, výjimkou nejsou ani alergie na jiný druh zvířat chovaný v domácnosti, např. kočku, papouška, drobného hlodavce apod. Závěrem chci zdůraznit, že atopická dermatitida u psa nebo kočky rozhodně není důvodem k utracení zvířete. Vezmeme-li to však přísně materiálně, vyžaduje takto postižený jedinec více individuální péče (častější koupele, péče o srst, pravidelné podávání léčebných přípravků, hyposenzibilizační kúra apod.) a z toho důvodu je třeba počítat i s vyššími výdaji.
Která jsou typická sezónní kožní onemocnění?
Kromě již zmíněných sezónních pylových alergenů máme pochopitelně v teplém ročním období hodně starostí se zevními parazity, kteří nejen naše domácí miláčky obtěžují, ale způsobují řadu nepříjemných kožních onemocnění, jež nezřídka mají opět alergický původ. Na prvním místě je třeba jmenovat blechy, konkrétně blechu kočičí, která se pravidelně v letním období a během babího léta rozmnoží do té míry, že až v polovině případů souvisí s výskytem svědivých kožních onemocnění u psů a koček pohybujících se mimo domov. Další sezónní problémy představují zánětlivé reakce způsobené přisátými klíšťaty, kopřivka po bodnutí létavým hmyzem apod. Nesmíme rovněž zapomenout na vysoký výskyt cizích těles rostlinného původu v uších psů v období od května do listopadu, problémy způsobené s koupáním psů ve vodních nádržích, poranění (pokousání) psů na výletech a letních táborech aj. Ani v chladném ročním období nejsme z pohledu veterinárního dermatologa bez práce. V zimě řešíme převážně chronická onemocnění kůže, např. dermatitidy v meziprstí, ale pochopitelně i důsledky nízkých teplot – některé vaskulitidy, chladové alergie aj. Omrzliny ocasu a uší jsou naštěstí stále vzácnější. V posledním období se však vlivem klimatických změn rozdíly mezi zimou a létem stírají. Jedna z posledních zim může být příkladem. Poslední klíště v roce jsem u svého pacienta našel 27. prosince a první v novém roce u jiného pacienta kolem 10. ledna. Nespoléhejme proto, že některé dříve sezónní problémy za nás příroda vyřeší sama, spíše naopak.
Ke kterým kožním nemocem jsou náchylnější mladí jedinci, a které trápí naopak ty starší?
Pokud bych chtěl odpověď na vaši otázku hodně zjednodušit, dalo by se říci, že akutní nemoci postihují častěji mladá zvířata, chronická naopak psy a kočky ve středním a vyšším věku. Ve skutečnosti je to ovšem komplikovanější. Řada nemocí s dermatologickými projevy má u štěňat, koťat a mladých zvířat původ imunologický (např. juvenilní celulitida), infekční (virová papilomatóza), parazitární (napadení dravčíky, svrabem, všenkami aj.) nebo kombinovaný (např. demodikóza). Starší psy a kočky trápí vyšší výskyt nádorů kůže a endokrinních onemocnění. Samostatnou kapitolou je ztráta osrstění, tzv. alopecie. Při snaze o zjištění jejich příčiny se často jedná o doslova detektivní práci. Řada onemocnění kůže však více než s věkem souvisí se způsobem chovu a pracovním využitím. Příkladem může být výskyt cizích těles v uších loveckých psů.
Existují vyloženě riziková plemena psů, popřípadě koček?
Obrovská variabilita plemen psů předurčuje některá z nich k vyššímu výskytu kožních onemocnění. Klasickým příkladem může být šarpej, který je svým nadbytkem kůže a četnými záhyby ke kožním nemocem přímo předurčen. Studentům občas v žertu říkám, že šarpeje lze považovat za dermatologický atlas. Dalším příkladem mohou být plemena psů s těžkýma klopenýma ušima, u kterých se ve zvýšené míře vyskytují záněty zevních zvukovodů. U koček není plemenná dispozice ve srovnání se psy tak výrazná.
Mohl byste vyjmenovat některé kožní problémy typické pro určitá plemena psů, eventuálně koček?
Není možné provést seriózní výčet závislostí mezi výskytem kožních onemocnění u více než 400 plemen psů a 80 plemen, resp. variet koček. Zkusím se proto na vaši otázku podívat spíše podle skupin plemen nebo podle některých společných znaků. U teriérů se vyskytuje mnohem více alergií, než je tomu u ostatních plemen psů. Např. West Highland white teriér je na jednom z prvních míst. Krátkosrstá plemena se vyznačují zvýšeným výskytem kožních zánětů, tzv. folikulitid. U dalmatinů a dobrmanů jsou záněty chlupových folikulů nezřídka důsledkem demodikózy. Rhodézský ridgeback je disponován k výskytu píštělí v oblasti kohoutku, přičemž píštěl může být velmi hluboká a komunikovat až s páteřním kanálem. U dlouhosrstých plemen psů jsou větším problémem zevní parazitózy, ale také akutní záněty kožního povrchu, tzv. pyotraumatické dermatitidy. Poměrně vysoký výskyt nádorů kůže pozorujeme u bernských salašnických psů, německých boxerů, kerry blue teriérů, ale i u dalších plemen. Tendenci k přeplnění a posléze zánětům paranálních váčků mají obvykle malá plemena psů. Abych se zmínil i o kočkách, uvádím alespoň dva příklady. Dlouhosrstá plemena, např. kočky perské, trpí ve zvýšené míře výskytem kožních mykóz a je mezi nimi také více přenašečů tohoto nepříjemného onemocnění s rizikem onemocnění jejich majitele. Evropské kočky domácí trpí daleko více na záněty zvukovodu parazitárního původu (Otodectes cynotis) a hostí často i blechu kočičí (Ctenocephalides felis). Souvisí to však spíše s tím, že mnohé z nich žijí volným až toulavým způsobem života.
S čím si může poradit majitel zvířete sám a kdy je potřeba vyhledat veterinárního lékaře?
Vnímavý majitel může řadu problémů vyřešit sám a hlavně včas. Pokud psovi po procházce důkladně prohlédnete tlapky a uši, jste schopni ze srsti odstranit řadu cizích těles (osiny, semena trav apod.) ještě předtím, než perforují kůži nebo bubínek. Psovi nebo kočce spíše uškodíme, když budeme drobné kožní léze potírat různými krémy, antibiotickými mastmi nebo dokonce steroidy. Daleko lepší je postižené místo ostříhat, očistit a citlivě dezinfikovat. U koček se přitom nedoporučují přípravky obsahující jód. Veterinárního lékaře je třeba vyhledat u každého onemocnění kůže, které je svědivé, bolestivé, krvácí, rychle se šíří, je provázeno zduřením, otokem, případně se vyskytuje u více zvířat naráz nebo má dokonce potíže i majitel. V těchto případech neváhejte a kontaktujte svého veterináře. Navštivte ho však i tehdy, pokud máte jakékoliv pochybnosti. Jak jsem již vzpomenul v úvodu, je vždy lepší přijít na konzultaci s drobností, než riskovat život zvířete. V době mailové pošty a digitálních fotografií posíláte stále častěji obrázky kožních změn a obratem očekáváte kvalifikovanou radu. Tato forma komunikace má však pouze pomocný charakter, protože nic nenahradí přímý kontakt s majitelem a důkladné vyšetření zvířete na veterinárním zařízení. Následné digitální fotografie informující o dalším vývoji jsou naproti tomu docela užitečné.
Jak vypadá dermatologické vyšetření a jak je asi časově a finančně náročné?
První návštěva pacienta s kožním problémem chce svůj čas a měli bychom si na ni rezervovat alespoň jednu hodinu. Prvních 20 minut potřebujeme k tomu, abychom získali důkladnou anamnézu. Většinou máme k dispozici dermatologický dotazník. Následuje celkové klinické vyšetření psa nebo kočky, které se rozhodně neomezuje pouze na konkrétní kožní problém, ale zkoumáme celkový stav pacienta, a teprve poté se věnujeme změnám na kůži. Prakticky ve všech případech vyšetřujeme pod mikroskopem kožní seškrab, díváme se na vytržené chlupy za účelem posouzení růstové fáze, následuje obvykle vyšetření za použití průhledné lepicí pásky a kožní cytologie. Při onemocnění uší patří mezi standardní metody vyšetření obou uší otoskopem. Pokud máme podezření na mykotické onemocnění, vyšetřujeme pacienta v temné komoře Woodovou lampou a provádíme různá kultivační vyšetření. U komplikovanějších případů bereme krev na stanovení hladin hormonů, posuzujeme funkci vnitřních orgánů, provádíme kožní biopsii, ultrasonografii kůže, příp. kožní alergické testy. Na komplikovanější dermatologické procedury si obvykle pacienty objednáváme a nezřídka je zapotřebí i celkové anestézie. Základní vyšetření bez potřeby narkózy se většinou vejdou do 1000 Kč, speciální vyšetření účtujeme zvlášť.
Doporučil byste nějaká obecná opatření, jak předejít kožním problémům?
Neměli bychom zapomínat, že kvalita osrstění a stav kůže jsou odrazem celkového zdravotního stavu organismu. Základem je kvalitní a vyvážená strava, na které nelze v žádném případě šetřit. Dalším úkolem zodpovědného chovatele je každodenní kontrola psa nebo kočky a péče o srst. Pravidelným pročesáváním, příp. trimováním a koupelemi za použití kvalitních šampónů jsme schopni předejít řadě problémů. Po ošetření by kůže neměla být příliš přesušená, nesmí se však ani zapařit. Velmi důležitou částí prevence onemocnění kůže jsou antiparazitární programy zaměřené proti zevním parazitům. V současnosti existuje široká škála prostředků, které lze používat formou koupelí, sprejů, až po stále populárnější přípravky aplikované přímo na kůži v oblasti kohoutku (tzv. spot on). Poněvadž boj proti parazitům by měl být systematický, zásadně doporučuji i v tomto případě konzultaci s veterinárním lékařem, který poradí, jak ovlivnit vývojové cykly parazitů (např. za použití růstových regulátorů), jaká je nejlepší cesta sanace prostředí apod. Teprve poté je možné dosáhnout hmatatelných výsledků. Zvířata, která nejsou určena k chovu, by měla být zavčas kastrována, resp. sterilizována. Kromě možnosti kontrolovat populaci koček a psů se tímto jednoduchým opatřením snižuje riziko nežádoucích kontaktů a tím i přenos parazitárních a mykotických kožních onemocnění.
Na otázky odpovídal Prof. MVDr. Miroslav Svoboda, CSc.
www.vfu.cz
Zvířata a zdraví 2/2009