Tento zákrok rozhodně není u nás zcela běžný. Majitelé mají strach ze změny povahy a ztráty temperamentu psa, nebo prostě považují za kruté zbavit svého kamaráda navždy „sexuálního života“. Jak je to s kastrací u psů-samců? Přečtěte si, co obnáší, kdy je vhodná a kdy není mnoho platná, jaké jsou její kladné dopady i jaké může mít komplikace.
Skalpel nebo implantát?
Při chirurgické kastraci je samec zbaven orgánů (varlat), které produkují samčí pohlavní buňky. Varlata jsou kromě tvorby samčích pohlavních buněk, spermií, zodpovědná také za tvorbu samčího hormonu testosteronu, a tedy i za samčí sexuální chování. U vykastrovaných jedinců se již nevyskytuje pohlavní pud, chybí rozmnožovací schopnosti a zpravidla nejsou schopni pohlavního styku.
V případě, že si majitel nepřeje trvalou kastraci, lze pohlavní aktivitu potlačit dočasně pomocí léků. V současné době je dostupný preparát, podkožní implantát, který způsobuje na minimálně 6 měsíců dočasné zastavení tvorby testosteronu i pohlavních buněk.
Proč kastrovat
Kastrace psů není mezi chovateli v České republice tak rozšířená jako kastrace fen. Dá se však doporučit u všech psů, se kterými se nepočítá v chovu. V USA je vykastrováno okolo 70 % fen a psů. U nás ve většině případů majitelé přistupují ke kastraci psů až jako k poslední možnosti, jak vyřešit některé problémy.
Mezi hlavní důvody kastrace patří:
- Nemoci na pohlavních orgánech, jako jsou nádory varlat, kryptorchismus (nesestouplá varlata), záněty varlat, torze varlete, hrázková kýla, nádory perianálních žlázek. U kryptorchidů se doporučuje odstranění nesestouplého varlete do stáří 3–4 let z důvodu vyššího rizika vzniku nádorů těchto varlat ve vyšším věku.
- Onemocnění prostaty (benigní hyperplazie). Po provedení zákroku dochází ve většině případů během krátké doby ke zmenšení prostaty a tím k úpravě problémů způsobených zvětšenou prostatou (problémy s močením, kálením, krvácení z prostaty).
- Zamezení sexuálně podmíněného nežádoucího chování (kopulační chování, toulání, značení močí, nežádoucí krytí fen, obtěžování ostatních členů smečky a rodiny). Kastrace je také dobrou metodou prevence útěků za hárajícími fenami. Efekt je nejvýraznější při včasném provedení kastrace. Pokud si už pes toto nežádoucí chování zafixuje, samotná kastrace nemusí být dostačujícím řešením.
- Ovlivnění dominantního nebo agresivního chování vůči psům. Řada psů začne v době dospívání projevovat dominantní chování vůči ostatním psům. U některých jedinců může dominance přejít až do agresivity, dokonce i proti vlastnímu majiteli. Kastrace starších psů již nemusí jejich dominantní nebo agresivní chování ovlivnit.
Nejvhodnější věk pro kastraci
Pokud se kastrace provede před dosažením pohlavní dospělosti, kastrátovi chybí sekundární pohlavní znaky. Jestliže chceme, aby pes dosáhl samčího výrazu, je nutné ho vykastrovat až po dosažení pohlavní a tělesné dospělosti. Termín operace je závislý na plemeni, přičemž menší plemena dospívají výrazně dříve než velká. V naších podmínkách se obecně doporučuje kastrovat psy až od 5. měsíce stáří.
Pokud zvažujeme kastraci jako prevenci nežádoucího chování psa, můžeme ji provést před dosažením pohlavní dospělosti. Takový pes se může celý život chovat jako štěně a nebude se proto hodit jako např. strážní pes. Druhou možností je kastrace v dospělosti. V té době již pes získá odpovídající pohlavní výraz a odpovídající povahové vlastnosti. Čím později se však kastrace provede, tím obtížněji se pes zbavuje nežádoucích návyků, které předtím získal. Kastrování starého psa z důvodů nežádoucího chování již obvykle nepřinese očekávaný efekt.
V USA se běžně provádí kastrace již několikatýdenních štěňat z důvodu kontroly populace toulavých zvířat. Na našem pracovišti preferujeme provedení zákroku většinou až po dosažení pohlavní dospělosti. Provedení zákroku je u mláďat jednodušší než u starších psů. Pokud se kastrují zdravá štěňata na pracovištích, která splňují základní požadavky na provádění chirurgických zákroků (hygiena, teplota prostředí, šetrná a nestresující manipulace se zvířaty), je riziko komplikací zanedbatelné. Přesto si myslím, že není nejvhodnější kastrovat takto mladá zvířata (vyšší nároky na narkózu, citlivost na stres, nedostatečná imunita, odlišnosti ve fyziologii atd.).
Průběh zákroku
Při předoperační přípravě se postupuje obdobně jako u kastrace fen. Operací předchází 24 hodinová hladovka, přičemž přístup k tekutinám je zachován. Zákrok probíhá v celkové anestezii zvolené podle zdravotního stavu zvířete. Před operací se provede standardní příprava operačního pole vyholením srsti, desinfekcí kůže a zarouškováním.
U psa provádíme řez v oblasti před šourkem (preskrotální řez), který umožní odstranění obou varlat z jedné operační rány. Velikost rány odpovídá velikosti varlete. Obě varlata se postupně vybaví do rány, podvážou se semenné provazce s cévami a varlata se odstraní. Ránu šijeme vstřebatelným materiálem, proto není nutné stehy odstraňovat.
Při nekomplikovaném průběhu operace trvá celý zákrok i s přípravou zhruba půl hodiny. Při použití inhalační anestezie se pes začíná probouzet bezprostředně po ukončení operace a v průběhu několika desítek minut je již schopen se většinou i sám pohybovat. Kastrace se na většině veterinárních pracovišť provádí ambulantně a pacient je ihned po zákroku předán majitelům do domácího ošetření. Vydání zvířete majiteli je vhodné až po úplném probuzení. Při kastraci se psům podávají antibiotika a léky proti zánětu a bolesti.
Další možností kastrace psa je po provedení skrotálního řezu – řez na šourku. Varlata se vybaví, podváží se vstřebatelným materiálem a odstraní.
V případě, že jsou na šourku patologické změny nebo je abnormálně velký, provádí se současné odstranění varlat i šourku.
Po operaci umožníme psu přístup k vodě až po nabytí plného vědomí. Krmíme až následný den krmivem, na které je zvyklý (zpočátku menší dávky vícekrát denně). Ránu je potřeba opakovaně kontrolovat, aby zůstala čistá. Vždy doporučujeme používat ochranný límec, aby si pes ránu nerozlízal.
Možné komplikace
Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a psi ji snášejí velmi dobře. Jde však o chirurgický zákrok, který má i svá rizika. Především je to riziko narkózy, proto je vhodné provést řádné předoperační vyšetření. Důležitý je výběr anestetika i monitoring pacienta při narkóze.
Mezi nejběžnější komplikace při kastraci patří krvácení v místě operační rány a zduření šourku. Ke zduření šourku dochází relativně často, jelikož po odstranění varlat v šourku zůstává volný prostor, který se může snadno vyplnit krví, ranným sekretem nebo zánětlivým exsudátem. V těchto případech je nutné navštívit veterinárního lékaře, aby zhodnotil situaci a případně navrhl další řešení. U kastrovaných psů se také může vzácně objevit inkontinence moči.
Jaké nastanou změny?
Po kastraci se změní metabolismus a aktivita psa. Tendenci k přibývání na váze lze zvládnout dodržováním pravidelného pohybového režimu a výběrem vhodného krmení (např. určeného pro kastráty nebo řady light). Ztloustnutí psa po kastraci mívá na svědomí především majitel.
Předem není možné odhadnout, k jak výrazné změně chování u psa po kastraci dojde. K zásadním povahovým změnám dochází zřídka a jedná se především o zklidnění temperamentu. Velmi záleží na tom, zda dané chování je zapříčiněno vlivem pohlavních hormonů. Po kastraci klesá koncentrace testosteronu, takže chování, které je podmíněno testosteronem, by mělo být postupně během několika týdnů až měsíců utlumeno. Kastrovaní psi se mohou stát mazlivějšími, nedůvěřivějšími nebo opatrnějšími. Co se týká postavení ve smečce, i kastrát si může vydobýt dominantní postavení. Kastrace rozhodně nemá žádný vliv na intelekt zvířete. U služebních psů ale může dojít ke snížení výkonu.
Někdy se psi i po kastraci pokoušejí nakrývat háravé feny. I přes uskutečněný pohlavní akt je možnost zabřeznutí feny vyloučena.
Provedení kastrace má samozřejmě výhody i nevýhody. U jedinců, u kterých není záměrem další rozmnožování, převažují pozitiva nad negativy. Kastrace je prevencí výskytu některých onemocnění a může prodloužit život psa.
MVDr. Roman Vitásek, Ph.D.
Klinika chorob psů a koček – Oddělení reprodukce
FVL VFU Brno
www.vfu.cz
Zvířata a zdraví 6/2009