V jakémkoli oboru lidské činnosti je výhodnější problémům předcházet, než je poté za vynaložení většího úsilí a peněz a s ne vždy uspokojivým výsledkem řešit. Týká se to i chovu exotických ptáků a udržování jejich dobré kondice a zdravotního stavu.
Dobrá koupě
Základem úspěšného chovu nebo jen vlastnictví ochočeného papouška jako kamaráda je pořízení zdravých a bezproblémových jedinců. Při pořizování ptáčka, zejména jde-li o větší investici, je nezbytné zajímat se o jeho původ a zdravotní stav. U prodejce, který není schopen předložit žádnou garanci a není ani ochoten podepsat kupní smlouvu, kde se garance specifikují, je vždy namístě zvýšená opatrnost a zamyšlení se nad tím, zda si raději zvíře nepořídit jinde. Podrobněji se o problematice nákupu rozepsal Ing. Holý (Holý, J.: Pár rad jak nenaletět při nákupu papouška. Exota info, mimořádné vydání, 2002:19). Přestože jsou vám při prodeji předložena určitá potvrzení zdravotního stavu, je vždy výhodné po nákupu navštívit nejbližšího veterináře specializovaného na nemoci ptactva. Jednak se s ním seznámíte a v případě potřeby nemusíte dlouho pátrat, kam se obrátit pro pomoc, jednak veterinář zkontroluje aktuální zdravotní stav vašeho svěřence a garance dodané prodejcem. Velmi často se stává, že majitel hrdě předloží papír o „veterinárním osvědčení“, ovšem odborník při bližším průzkumu této listiny zjistí, že garance vypovídá v podstatě jen o tom, že papoušek byl v době prodeje naživu.
Plán „údržby“
Pravděpodobně zklamu ty, kteří by hledali v této stati nějaký zázračný návod a komplikovaný zdravotní plán údržby papouška. Nic takového totiž neexistuje. Rada je jednoduchá i složitá zároveň: Pokud si koupíte zdravého ptáka a budete se o něho dobře starat, dožije se požehnaného věku i bez speciálního plánu dodržovaného přísně podle kalendáře.
Základním kamenem je výběr ptáčka ne podle toho, jak se nám líbí na obrázku v atlase, ale podle srovnání jeho nároků na zdravý a spokojený život s naší schopností a ochotou tyto nároky splňovat. Jedna holandská studie uvádí, že 80 % onemocnění ptáků chovaných v domácnostech je způsobeno zanedbáváním chovatelských (a psychologických!) požadavků papouška ze strany majitele. Nelze tu tyto požadavky popisovat druh od druhu – každý druh (a dokonce i konkrétní jedinec) má svá specifika a dokonale je probrat by znamenalo věnovat každému druhu celé jedno číslo časopisu.
Snad jen pro ilustraci uvedu dva příklady: Lidé touží po vlastnictví papouška šedého, protože je dobrý imitátor. Už si však neuvědomují, že jde o druh extrémně náročný na pozornost majitele. Neuspokojení emocionálních potřeb těchto ptáků vede velmi často k poruchám chování. Majitelé se pak cítí ukřivděni, protože mají pocit, že svému mazlíčkovi snášejí modré z nebe, a nechápou, že žako může být „nevděčně“ frustrován už jen tím, že jeho páníčci odcházejí každé ráno do zaměstnání. O tom, jak trestuhodně podceňujeme inteligenci a cit papoušků, se opakovaně přesvědčuji, když „hlídám“ papoušky, jejichž majitelé odjeli na dovolenou. Po počáteční nedůvěře a strachu si nechají blahosklonně vyčistit klec a vyměnit misky a dokonce se i rozpovídají, ovšem ve světle toho, jak bouřlivě vítají paničku po čtrnácti dnech odloučení už jen při zaslechnutí jejího hlasu, vyznívá moje péče jako týrání zvířat.
Druhý příklad: Poměrně hojně chovaní kakarikiové nevím proč vzbuzují dojem, že jsou pouze jakousi bizarní variantou andulky, které omylem narostly dlouhé nožky. Jsou proto v domácnostech (čest výjimkám!) chováni úplně stejně jako andulky: klec, na dně noviny, voda, směs pro andulky, jablko prostrčené mezi mřížkami klece. Skutečnost je taková, že kakarikiové tráví narozdíl od andulek velkou část života na zemi, kde rozhrabují nožkami hlínu a listí a zeminu pochopitelně i požírají. Pokud je kakariki chován v kleci na novinách jako andulka, nejenže trpí psychickou deprivací z toho, že mu tato zábava není dopřána, ale rozvíjí se u něho množství obtížně definovatelných poruch zdravotního stavu z nedostatku mikroprvků a jiných látek pocházejících právě ze zeminy a tlející vegetace (např. nekvalitní a chybějící opeření, přerůstání drápů a zobáku, selhávání ledvin apod.). Žádné umělé vitamíny nejsou s to tyto přirozené přírodní podmínky nahradit a život takto chovaných kakarikiů nebývá dlouhý.
Důkladná příprava
Z toho vyplývá, že před nákupem papouška je nezbytná důkladná příprava a shromažďování informací, vždy z více zdrojů. Současný trh se zdá být až přesycen chovatelskými příručkami, ovšem tyto zdroje jsou bohužel značně kolísavé kvality. Stejně tak rady jednoho jediného chovatele nemusejí být vždy hodny následování. Nejlepší je předběžná příprava z knih a časopisů, následovaná rozhovory s chovateli a majiteli papoušků a specializovanými veterináři. Využít lze i specializovaných diskusních fór na internetu, ale tento postup doporučuji až poněkud pokročilejšímu a znalejšímu uživateli, neboť značně různorodá směsice nejrůznějších a mnohdy protichůdných názorů neznámého původu může nezkušenému nováčkovi zamotat hlavu.
Nikdy nezapomínejte na to, že pokud si pořídíte papouška, budete se muset přizpůsobit vy jemu, nikoli on vám!
Péče o zobák a drápy
Velmi často se setkávám s dotazy na pravidelné „preventivní“ zkracování zobáku a drápů. Skutečnost je taková, že pokud papouškovi drápy a zobák přerůstají, je namístě se ptát, co je špatně. Zdravému a dobře krmenému papouškovi chovanému v odpovídajících podmínkách drápky ani zobák nepřerůstají. Výjimku tvoří staří ptáci (nad 20–25 let, u velkých arů nad 30–35 let). Pokud je tedy nutné zobák a drápy pravidelně zkracovat, je třeba kriticky zhodnotit krmivo a bidla a eventuálně se obrátit na veterináře se žádostí o zhodnocení zdravotního stavu papouška. Totéž se týká častých dotazů ohledně nekvalitního opeření, poruch chování apod.
Koupání
Podobně nejednoznačná je odpověď na otázku, jak často a jakým způsobem ptáčka sprchovat. Zkusme si představit život papouška v přírodě: tam prší pravidelně či nepravidelně (v závislosti na tom, o jakou geografickou oblast se jedná), papoušek se při dešti buď schová nebo neschová a při pití z tůňky nebo louže buď využije nebo nevyužije možnosti se zároveň vykoupat. Z toho plyne, že ptačímu mazlíčkovi by mělo být umožněno se koupat v mělké misce nebo by mu měla být často nabízena možnost se sprchovat ve vodě z rozprašovače, ale ke koupeli by nikdy neměl být nucen. Chovatelé koupele zajišťují nabídkou mělkých misek s vodou, rozvedením rozmlžovací hadice pod strop voliéry nebo prostě jen umožní papouškům výlet do vnější voliéry při dešti. Ptáci si pak sami vyberou, zda se před přirozeným či umělým deštěm schovají nebo naopak využijí příležitosti se vykoupat.
Výběr a umístění klece
Stejně jako je pro lidi důležitá jejich bytová situace, je pro ptáčka (a zejména papouška) důležitá kvalita klece. Kvalita klecí na našem trhu je bohužel obecně dost neuspokojivá. Zdravotní nezávadnost klecí není u nás zohledňována žádným předpisem či normou. Nebezpečím číslo jedna je zejména pro větší papoušky zinek, ovšem bohužel pozinkování je zároveň nejběžnějším a nejlevnějším způsobem, jak zajistit rezuvzdornost klece, a proto pozinkované klece na trhu převládají (stejná situace je ovšem v celé Evropě i v USA). Běžné jsou konstrukční vady, škvírky tvořící pasti na prsty a nohy, hračky zajišťující dokonalé oběšení jejich ptačího uživatele, trčící šroubky, ostré hrany zraňující jazyk a nohy papoušků. Plastová bidla a bidla obalená smirkovým papírem pravděpodobně vynalezl perverzní sadista vyžívající se v týrání zvířat. Soustružené tyčky jsou o něco šetrnější, ale příroda původně zamýšlela, že budou ptáci sedat a šplhat po větvích stromů. Vzpomeňte si na to, až budete klec osazovat bidly!
Při umísťování klece do bytu či domu mějte na paměti, že i papouška zajímá, kde bude bydlet. Ochočený mazlíček ocení vaši pokud možno stálou přítomnost, ale kuchyň není ideální místo kvůli mastným parám vznikajícím při vaření a zejména smrtelně jedovatému teflonu uvolňujícímu se ze zahřátých trub, pánví a remosek! Zažila jsem situaci, že rodina takto teflonem zahubila během několika týdnů čtyři papoušky. Dlužno podotknout, že na tom měli podíl viny i veterináři pitvající mrtvolky tím, že nebyli s to určit správnou příčinu smrti.
I ochočený papoušek ovšem ocení chvíle klidu a soukromí, není tudíž ideální ho umístit uprostřed rušné chodby, kde v jeho těsné blízkosti neustále korzuje množství lidí, zvlášť, pokud je klec nízká a papoušek se tak ocitá dole, podvědomě v pozici konzumované kořisti.
Všechny tyto drobné detaily je nutné v zájmu zdraví a spokojenosti papouška zohlednit, není ovšem možné je všechny shrnout do jedné stati. Rozumný chovatel si to uvědomuje a intenzívně se pídí po informacích v každém případě, kdy si není úplně jistý. Zlaté pravidlo pro to, jak udržet vašeho ptačího kamaráda v dobré kondici a zdravotním stavu proto zní jednoduše: BÝT ZODPOVĚDNÝ.
MVDr. Veronika Grymová
Zvířata & zdraví 1/2008