Máme tříletého německého ovčáka. Žije na veliké zahradě u domu spolu se svou matkou a sestrou. To, že zuřivě štěká na všechny psy, kteří procházejí kolem plotu zahrady, je někdy nepříjemné, ale už jsme si zvykli. Jenže on útočí i na psy, které potkáváme venku. Už s ním skoro nemůžeme vycházet ven, protože v naší ulici je za každým plotem pes, a udržet našeho Brita na vodítku je opravdu dřina, i když mu dáváme ostnatý obojek. Nejhorší je, když potkáme volně pobíhajícího psa. To se náš Brit promění ve vraha, několikrát pokousal i nás, když jsme mu chtěli v útoku zabránit nebo jsme se jej snažili od druhého psa odtrhnout. Musí proto venku stále nosit koš. Takové procházky nás ale netěší, a tak je Brit téměř stále zavřený na zahradě. Máme však strach, co by se stalo, kdyby náhodou utekl. Je příčinou jeho chování nadbytek samčích hormonů? Pomůže kastrace?
Ve vašem případě spolupůsobí na psa mnoho vlivů najednou. Ve třech letech je pes velkého plemene právě v plné fyzické síle. To bývá období, kdy psi se sklony k touze po vysokém hierarchickém postavení zkoušejí, zda je dosavadní vůdce dost „silný v kramflecích“ a zda by se nedalo zaujmout jeho místo. Váš Brit zřejmě k takovým psům patří, podle jeho chování na vodítku a špatné ovladatelnosti venku, a také proto, že si dovolil vás opakovaně pokousat, když jste mu bránili ve střetu s druhým psem. Navíc mi připadá, že jste poněkud zanedbali včasnou socializaci Brita ve smyslu navyknutí na venkovní prostředí, kde je plno druhých psů. Také nácvik dobré ovladatelnosti zřejmě nebyl dostatečný a důsledný. K Britově pocitu důležitosti a k výraznému teritoriálnímu chování určitě přispívá také to, že je na zahradě spolu se dvěma dospělými fenami. Významně by vám usnadnilo situaci, kdyby Brit byl chován sám, bez společnosti obou fen. Ale předpokládám, že toto řešení pro vás nebude přijatelné.
Doporučuji proto jako první krok nechat Brita vykastrovat, aby se oslabil vliv pohlavních hormonů na jeho chování. Kastrace samotná však váš problém nevyřeší. Dále bude třeba zavést sérii opatření, která povedou k pozvolnému usměrnění Brita na takové místo ve vaší společné smečce, které mu jako psovi patří. To znamená především zavést režim „nic není zadarmo“ a dávat pozor, aby Brit neměl víc výhod a privilegií, než kolik si zaslouží.
Nezbytné je také zlepšit jeho ovladatelnost denním procvičováním prvků základní poslušnosti (chůze u nohy, přivolání, sedni, lehni, odložení, zákazový povel). Vše cvičit radostně, bez nátlaku, s dobrou motivací, pokud možno formou hry, ale důsledně a často. Brit si musí vytvořit správný podmíněný reflex na každý povel. Ke cvičení nepoužívejte ostnatý obojek a jiné pomůcky způsobující bolest, to vede k tomu, že pes má ke cvičení odpor nebo se ho dokonce bojí. Daleko lepší službu udělá například klikr nebo Halti ohlávka.
Ohlávka se vám bude hodit i při nácviku nejtěžšího prvku vaší „převýchovy“, procházek. Ty by měly být co nejčastější, třeba 10x denně, ale velice krátké a intenzivní. Pes by měl být vždy zaujat vámi a tím, co máte v ruce, povelem, který mu dáváte. Nic by jej nemělo rozptylovat a odvádět jeho pozornost, dokud mu nedáte povel „volno“. Vždy když se užuž chystá vyrazit k plotu za druhým psem, vyřkněte důrazně povel a pomozte si ohlávkou tak, abyste získali Britovu plnou pozornost. Pochvalte, odměňte a jděte domů. Procházky prodlužujte podle toho, jak se bude zlepšovat Britovo chování.
Určitě by bylo přínosné alespoň na začátku spolupracovat se zkušeným cvičitelem a postup upravovat podle chování psa, popřípadě s pomocí odborníka provádět postupnou desenzitizaci na cizí psy.
Na dotaz čtenářky odpovídala MVDr. Hana Žertová
Zvířata a zdraví 2/2009