Každý, kdo chodí několikrát za den se svým psem na procházku, se setká se situací, že jeho pes není jinému psovi (psům) právě sympatický, nebo naopak. Občas se stane, že se psi rozhodnou vyjádřit své antipatie opravdu důrazně. Je dobré být na to připraven – umět těmto situacím předcházet, řešit je, a popřípadě i nést následky.
Agrese patří do normálního repertoáru chování každého psa. V přirozených podmínkách pomáhá psům získat věci nutné k přežití. Psí smečka si musí vybojovat a poté tvrdě hájit teritorium, kde bude lovit a sbírat potravu. V rámci smečky pak každý bojuje o co nejvyšší postavení, o svůj díl z kořisti, o místo k odpočinku a o další práva a požitky. Nejsilnějším hnacím motorem, který ovládá agresivní chování, jsou pohlavní hormony. Každý jedinec je naprogramován tak, aby přispěl k zachování druhu, tedy aby se rozmnožil. A v přirozeném psím společenství se rozmnožují jen ti nejvýše postavení. Proto se každý snaží vyšplhat po hierarchickém žebříčku co nejvýš. Ale ani když se tam dostane, nemá vyhráno. Bojuje dál – o sexuálního partnera, o místo k vrhu a výchově mláďat, o dostatek potravy, o bezpečí… Větší smečka pak potřebuje větší teritorium, vzniká v ní více šarvátek a
td.
Může se zdát, že pro naše mazlíky už tu žádné důvody agresivního chování nejsou – vždyť jim poskytujeme přehršle požitků i bez boje a psi potkávaní v parku jim jejich jistoty nijak ohrozit nemohou. Ale když se podíváme podrobně na příčiny vzájemných napadení, většinou můžeme tuto agresi definovat jako teritoriální (v bytě, kolem domu, na zahradě, ale i v parku, kam pes chodí denně), obrannou (bránění si sociálního partnera – člověka nebo druhého psa, hračky, aportu, pánovy kapsy plné pamlsků, nalezené dobroty atd.) nebo sexuálně podmíněnou (snaha změřit síly se sokem/sokyní v přítomnosti atraktivního jedince opačného pohlaví).
Přečíst si:
Co dělat, když…