Kastrace feny spočívá v chirurgickém odstranění vnitřních pohlavních orgánů a to buď pouze vaječníků (ovariektomie) nebo současném odstranění vaječníků a dělohy (ovariohysterektomie). V souvislosti se změnou přístupu ke zvířatům, s rozvojem a zlepšením veterinární péče se kastrace fen v posledních letech stává stále běžnějším zákrokem. Je nejen základní metodou kontroly populace psů, ale řeší rovněž některé zdravotní problémy.
Alespoň jednou štěňata?
Mezi chovateli rozšířený názor, že by každá fena měla mít alespoň jednou štěňata, je ze zdravotního hlediska neopodstatněný. Proto u fen, u kterých nepočítáme s potomstvem, je vhodné včasné provedení kastrace. Pokud nemáme fenu pro chov, pak je to pravděpodobně to nejlepší, co pro ni můžeme udělat. V případě, že chceme štěňata nebo toužíme mít přímého potomka po feně, můžeme kastraci odložit až na dobu, kdy se rozhodneme s chovem skončit.
Zabránit hárání
Nejčastějším důvodem ke kastraci feny je zamezení hárání. Pro majitele je říje feny obdobím nepříjemností, jako jsou poševní výtok (barvení), neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí a nechtěná gravidita. Častým přáním chovatelů je potlačovat říji své feny hormonálními preparáty ve formě injekcí nebo tablet (deriváty progesteronu). Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací. Proto je v těchto případech vhodnější fenu vykastrovat, nebo ji nechat hárat.
Kastrace jako prevence nemocí
Mezi další důvody kastrace patří prevence onemocnění pohlavních orgánů, mléčné žlázy a odstranění potíží spojených s pseudograviditou (falešná březost). Rovněž při řešení diabetu (cukrovky) je kastrace nezbytnou součástí léčby.
Nádory mléčné žlázy patří mezi nejvýznamnější skupinu nádorových onemocnění fen. Více než polovina všech novotvarů se vyskytuje právě na mléčné liště. Mezi vyvolávací faktory pro jejich vznik a rozvoj patří steroidní hormony, které vznikají ve vaječnících (estrogeny, progesteron). Kastrací zamezíme produkci těchto pohlavních hormonů, jejichž působení na mléčnou žlázu je hlavním spouštěcím faktorem pro vznik nádorového bujení. Obecně se dá říci, že čím dříve se operace provede, tím větší je ochranný efekt proti tomuto onemocnění. Studiemi bylo prokázáno, že pokud je kastrace provedena ještě před prvním háráním nebo po prvním hárání, dochází k velmi výraznému snížení výskyt nádorů na mléčné žláze. Při odstranění vaječníků před prvním háráním se riziko vzniku těchto novotvarů snižuje o 99 %, před druhým háráním o 92 %. Pokud je kastrace provedena až poté, co u feny proběhnou tři až čtyři říje, pak se tento preventivní účinek kastrace ztrácí.
Nejčastějším onemocněním pohlavního aparátu starších fen je zánět dělohy – pyometra. Hnisavý zánět dělohy je také častou komplikací po aplikaci hormonálních přípravků (např. při přerušení březosti, oddalování říje). Pokud jsou vaječníky preventivně odstraněny a nepodávají se hormonální přípravky, riziko vzniku patologií na vaječnících a děloze nehrozí.
Kdy kastrovat
V našich podmínkách se feny nejčastěji kastrují po dosažení pohlavní dospělosti. U většiny fen je to mezi 7. a 12. měsícem věku, kdy fena poprvé hárá. Zvířata jsou většinou v tomto věku již pohlavně i psychicky vyspělá. V USA se kastrují již štěňata od šesti týdnů věku (útulky) a nebo nechovné feny v 6 měsících stáří.
Optimální termín pro provedení kastrace je nejdříve jeden měsíc po hárání a nejpozději jeden měsíc před očekávaným háráním. Kastraci se nedoporučuje provádět při právě probíhající říji z důvodu většího prokrvení pohlavního aparátu a tím možného většího krvácení.
Jak probíhá operace
Před vlastním chirurgickým zákrokem je nutné zajistit 24hodinovou hladovku, přičemž přístup k tekutinám je zachován.
Vlastní zákrok probíhá v celkové anestezii, kterou je možné volit podle zdravotního stavu zvířete. Na našem pracovišti používáme inhalační anestezii (velmi šetrný způsob vedení narkózy). Tento postup se dá v některých případech nahradit celkovou nitrožilní anestezií. Před vlastní operací se provede standardní příprava operačního pole vyholením srsti, dezinfekcí operačního pole a jeho zarouškováním. U fen většinou volíme chirurgický přístup z linea alba, to znamená na spodní části břišní dutiny, přičemž řez je veden středem břicha od pupku směrem k pánvi. Délka řezu je závislá na velikosti feny (většinou je výrazně menší při pouhém odstranění vaječníků).
Po otevření dutiny břišní se vyhledají a vybaví z dutiny břišní vaječníky, případně i děloha. Cévy zásobující krví tyto orgány se podvážou vstřebatelným šicím materiálem a pohlavní orgány se odstraní. Poté následuje zašití svalové vrstvy, podkoží a kůže. Při nekomplikovaném průběhu operace trvá celý zákrok i s přípravou většinou do jedné hodiny. Při použití inhalační anestezie se fena začíná probouzet bezprostředně po ukončení operace a v průběhu několik desítek minut je již schopna se většinou i sama pohybovat. Kastrace se na většině veterinárních pracovišť provádí ambulantně a pacient je ihned po zákroku předán majitelům do domácího ošetření. Vydání zvířete majiteli je vhodné až po úplném probuzení feny.
Pooperační péče
Fenu můžeme krmit až následný den po operaci stejným krmivem, na které je zvyklá (zpočátku doporučujeme podávání menších dávek vícekrát denně). Přístup k vodě umožníme zvířeti až po nabytí plného vědomí, přičemž příjem tekutin by měl být kontrolovaný a v malých dávkách, aby nedošlo ke zvracení. Ránu je potřeba opakovaně kontrolovat, tak aby byla čistá. Také je nutné zabránit jejímu olizování fenou. Fena nesmí až do vytažení stehů skákat a volně se pohybovat – ideální je venčení na vodítku. Pokud se nevyskytnou komplikace, pak se stehy vytahují za 7 až 10 dní po operaci.
Komplikace a nevýhody kastrace
Kastrace probíhá v naprosté většině případů bez problémů a feny ji snášejí velmi dobře. Musíme si však uvědomit, že se jedná o chirurgický zákrok, který má i svá rizika. V průběhu vlastní operace je to především riziko narkózy, krvácení do dutiny břišní, ponechání operačního materiálu v dutině břišní (roušky) a podvaz močovodu.
Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u zvířete staršího. Před vlastní operací je vhodné provést předoperační vyšetření: hematologickou a biochemickou analýzu krve, RTG hrudníku a EKG. Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Životní funkce se sledují jednak klinicky, a také pomocí přístrojů, jakými jsou např. pulzní oxymetr (sleduje sycení krve kyslíkem), elektrokardiograf (sleduje činnost srdce) a kapnograf (měří množství vydechovaného kysličníku uhličitého).
- Rané pooperační komplikace: Kastrace patří k náročnějším chirurgickým zákrokům v dutině břišní. Hlavními pooperačními komplikacemi jsou infekce a krvácení. Rizika jejich vzniku je možné minimalizovat dodržováním standardních postupů, nicméně zcela vyloučit je nikdy nelze. K naprosto nezbytným zásadám při operacích patří asepse, sterilita, antibiotická clona a dostatečné tlumení bolesti. Je nutné zamezit olizování operační rány a její následné infekci nebo dehiscenci (rozestoupení).
- Pozdní pooperační komplikace: V případě, že nedojde ke kompletnímu odstranění vaječníků, objevuje se u feny po určité době po operaci opět říje. Také se může vyvinout pahýlová pyometra v případě, kdy nedošlo i k úplnému odstranění dělohy.
- Močová inkontinence: Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů. Výskyt je vyšší u fen větších plemen a u obézních jedinců. Projevy mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost zadržet moč, která pak spontánně odkapává neustále.
- Problémy se srstí: Jedná se o vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých plemen, a to především u fen s rezavou barvou srsti, se může změnit barva srsti (zesvětlá) a také u nich pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.
- Obezita: U vykastrovaných fen se snižuje bazální metabolismus a to znamená, že fena má podstatně nižší spotřebu energie. Proto nezměněné dávky krmiva po kastraci vedou k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je snížení energetické hodnoty nabízeného krmiva, ovšem s dostatečným množstvím a vhodným poměrem ostatních složek. Tomuto účelu nejlépe vyhovují kvalitní komerční krmiva typu „light“ nebo speciální veterinární diety. Dále je nutné zajistit dostatečnou fyzickou zátěž.
Na závěr je možné říci, že provedení kastrace feny má samozřejmě své výhody i jisté nevýhody. Nicméně je zřejmé, že u jedinců, u kterých není záměrem zachování plodnosti, pozitiva velkou měrou převažují nad negativy. Kastrace je prevencí výskytu některých závažných onemocnění a může významně prodloužit život feny.
MVDr. Roman Vitásek, Ph.D.
Klinika chorob psů a koček – Oddělení reprodukce
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
www.vfu.cz
Zvířata a zdraví 5/2009