Příprava se vyplatí

Pes by měl být v souvislosti s narozením miminka připravován na tři důležité změny:

1. Nové věci a pachy: Seznamte psa s věcmi, které se budou v souvislosti s miminkem doma používat (vanička, postýlka, kočárek) a s novými čichovými vjemy – plínky, dětské oblečení, dětská kosmetika. Předejdete tak jeho nervozitě.
2. Méně pozornosti: Maminka bude mít plné ruce práce s maličkým, ale také zbytek rodiny bude vykolejen z normálního koloběhu, a pes bude muset trpělivě čekat, než přijde řada i na něj. Máte-li psa, který je zvyklý být stále středem pozornosti, v noci spí s paničkou v posteli a přes den se od ní na krok nehne, nečekejte, že se ze dne na den smíří s tím, že je najednou „pátým kolem u vozu“. Naučte psa, že má svoje místečko, kde ho nikdo neruší, a zpříjemněte mu je žvýkacími kostmi a hračkami. Prostor, kde má pes svoje místo, by měl přímo sousedit s místností, kde se bude odehrávat většina péče o miminko. Do dveřních rámů mezi oběma místnostmi je nejlepší instalovat mřížovou přepážku, tak aby pes viděl, co se vedle děje, aby s ním panička mohla komunikovat, ale aby byl od miminka bezpečně oddělen. Naučte psa předem, že zavřená mříž není za trest, ale je to prostě občas samozřejmost. A zůstat v klidu za mříží se mu musí vyplatit – s vydatnou pochvalou a malou odměnou půjde přivykání na nové pořádky určitě snáz.
3. Dobrá ovladatelnost psa: Neukázněný pes může miminko poranit, když vyskočí například na pohovku, kde maminka dítě přebaluje nebo si s ním hraje. Procházky s kočárkem a neovladatelným psem jsou nebezpečné pro všechny. Proto naučte psa respektovat pár základních povelů v dostatečném předstihu před příchodem miminka – později už na to nebude čas.

Pozor na náruživé lovce!

Existují psi, u kterých selhává i takto důkladná příprava a nad vším převažuje lovecká vášeň. Dokud miminko spí a nehýbá se, pes je v klidu. Ale stačí, aby zavrnělo, zaplakalo nebo se pohnulo, a pes se roztřese vzrušením, nervózně pobíhá, poštěkává. Pokud jde navíc o vášnivého lovce veverek, holubů a dalších drobných živočichů a miminko v něm probouzí podobné reakce, nedá se nic dělat, takový pes bohužel musí z domu. Pro miminko by představoval příliš velké nebezpečí.
Na závěr ještě jednu důležitou zásadu: Ani ten nejhodnější pes by neměl zůstat s miminkem sám bez dozoru, ať doma, nebo na zahradě!

MVDr. Hana Žertová
Zvířata a zdraví 2/2009

Zvířata v pohádkách

V pohádkovém světě zvířata mluví a přemýšlejí, jsou nositeli mnoha dobrých, ale i špatných vlastností, a mohou tedy představovat jak kladné, tak záporné hrdiny. Pohádku o Červené Karkulce a zlém vlkovi znají v různých modifikacích děti z celé Evropy. Další zlý vlk, tentokrát trápící hodného zajíčka, je hrdinou proslulého ruského televizního seriálu „Jen počkej!“ Lišku vnímáme jako mazanou Bystroušku, ale také jako únoskyni Budulínka, z Ezopových bajek nebo ruských pohádek pak jako protřelou intrikánku, která se snaží všechna ostatní zvířátka ošidit. Jelen vychovávající Smolíčka Pacholíčka je znám menšímu okruhu dětí, zato koně vystupují ve spoustě pohádek i z dalekých zemí – někteří létají, jiní mluví, dokážou čarovat, nebo mají alespoň zlatou hřívu. Ale v pohádkách, ať prastarých, nebo moderních, vystupují i prasátka, kůzlátka, kohouti a slepičky, krkavci, labutě, psi, kočky (tedy hlavně kocouři), myši, medvědi, dokonce i ryby. Proč?

Jednodušší svět

Svět dospělých lidí je pro dítě příliš složitý a nepochopitelný. Zvířecí svět je prostší a jasnější. Děti mu lépe rozumějí a připadá jim srozumitelný a zcela samozřejmý. A nejen ten pohádkový, ale i ten reálný. Proto se maminky mrňousků často uchylují k malým lstím, aby dítě rychleji a spolehlivěji motivovali k činnostem, do kterých se jim právě dvakrát nechce. Například: „Podívej, jak Alík pěkně papá, nenechá v misce ani kousíček masa. Zkus to také!“ Nebo: „Koukej, jak si Mourek umývá ouška, pojď, umyjeme také tvoje. To by byla hanba, kdyby Mourek měl čisté uši a ty špinavé!“
V období, kdy je dítě samé „proč“, je také dobré mít po ruce nějaké trefné příměry ze světa zvířat. Ty obvykle malého zvědavce poměrně rychle umlčí, protože si zvířátka v situaci, o které je právě řeč, začne představovat. A co teprve doba, kdy se malý koumák začne zajímat o rozmnožovací proces? Tam bývají motýlci, ptáčci a zvířátka rychlým východiskem z ožehavé situace.
V lidském světě je mnoho záležitostí, o kterých se raději nemluví, nebo jen tak pokradmu a šeptem. Jako by bylo špatné mluvit o nich otevřeně. Ale když Micka čeká koťata, Azor má nemocnou prostatu a křeček Jáchym uhynul stářím, smí se to vyslovit nahlas a diskutovat o tom. Není nad to, když si dítě může prožít tak významné události, jako je narození nového života, ale i nemoc, stárnutí a smrt nejprve jakoby „nanečisto“, se svými zvířaty. Nesmírně to pomáhá formovat jeho charakter, schopnost empatie, zodpovědnost a zároveň vnitřní rovnováhu a smíření s přírodními zákony.

Didaktická pomůcka

Děti se učí mnoha způsoby: pozorováním, napodobováním, přemýšlením a diskutováním o tom, co vidí. A mají-li před očima živého tvora s jeho projevy chování, pozorují a přemýšlejí velmi intenzivně. Zároveň se snaží navázat kontakt se zvířetem, ale také s rodiči, touží vyjádřit, co vidí a prožívají, takže se učí komunikovat. Pokud je rodiče citlivě usměrňují a přidají vyprávění o zvířátkách, která měli jako malí, stanou se z nich spojenci, kteří si mají stále o čem povídat. Zvířata bývají častým tématem hovorů mezi dětmi ve školce a později ve škole, první knížky, které děti samy vyhledávají, se obvykle točí také kolem zvířat.
Proto téměř každé dítě touží mít nějaké zvíře doma a nechápe, proč mu to rodiče odpírají. Pokud k tomu jsou závažné důvody, například zdravotní, pak je třeba to dítěti na rovinu říci, aby si přestalo dělat falešné naděje. Ale je-li to jen trochu možné, přimlouvám se za živého tvora do rodiny. Nemusí to být hned pes nebo kočka, stačí křeček, morče nebo andulka. Samozřejmě že hlavní zodpovědnost za zvíře bude na rodičích a je třeba počítat s tím, že dítě se péče zúčastní jen ve velmi omezené míře. Jakýkoli nátlak a vyhrožování, že „to zvíře půjde z domu, když se o ně nebudeš pořádně starat“, nebývá k ničemu. Spolehlivě však zabere starostlivá věta: „Ten Ferda se mi nějak nelíbí, jako by byl nemocný – vyměnil jsi mu dnes vodu?“ A nejlepší je pak dodat: „Pojď, půjdeme na to spolu, určitě ho ještě zachráníme.“ Minimálně další dva dny bude mít Ferda vodu čistou jako křišťál.

MVDr. Hana Žertová
Zvířata & zdraví 1/2008
Autor fota: Ing. Karel Skoupý