Psí smečka obývá takové území, které ji stačí uživit – ať již jde o kořist, kterou si uloví, nebo například o zdroj odpadků nebo zbytků jídla kolem měst a turistických center. Hranice teritoria obvykle označuje vůdce smečky svou močí, výkaly a hrabáním zadními končetinami. Označené teritorium je pro psy z jiné smečky tabu. Pokud jím musejí projít, chovají se velmi nejistě a submisivně. Toto chování zpravidla vykazují i městští psi v parcích – nikdo si není jist tím, že je na svém vlastním území, a proto se k ostatním psům chová s úctou a respektem. Jinak je to samozřejmě na zahradě nebo v domě. Pokud přijde návštěva se psem, domácího psa toto vniknutí do výsostného teritoria pěkně rozzlobí. Dráždí jej většinou také všichni psi, kteří procházejí kolem zahrady. Proto je hlasitě varuje a při nejbližší příležitosti obnoví svoje pachové značky kolem plotu zvenčí i zevnitř. Spec
ifický a nezaměnitelný pach dodávají značkám feromony – pachové látky, které slouží ke komunikaci v rámci druhu. Žlázky produkující feromony mají psi hlavně v okolí konečníku, kořene ocasu, předkožky (popřípadě vulvy), ale také na chodidlech a na obličeji a při bázi uší. Proto při setkání dvou psů probíhá vždy stejný rituál – nejprve si očichají okolí konečníku a pohlavních orgánů, pak obličej, vyhodnotí zjištěné informace a začnou si hrát, dvořit se, hrozit si, nebo se v klidu rozejdou a na rozloučenou udělají močí malou značku.

Zvířata & Zdraví 2/2009