Zvířata & Zdraví » Fretky

Cvičení s klikrem

spalekhonza — Mon, 23 Nov 2009 05:00:57 +0000

Klikr je pomůcka pro všechny, kdo chtějí svému psovi (nebo třeba kočce) i sobě udělat z cvičení zábavu a potěšení namísto přísného drilu. Při této metodě se nepoužívá žádné nepříjemné tlačení, cukání vodítkem, tahání za srst, uši či slabinu ani další pro psa často bolestivé korekce. Pejsek se učí nové věci nebo upevňuje staré dovednosti s radostí a náramnou chutí, navíc s ohromným soustředěním na páníčka a na klikr v jeho ruce. Přímo jej hypnotizuje pohledem: „Už klikne?!“ Zvuk klikru se ozve vždycky v momentě, kdy pejsek udělá něco dobře, a hned za kliknutím následuje odměna v podobě maličkého pamlsku. A když se cvik nepovede? Klikr prostě neklikne. Žádný trest, napomínání, korekce. Pár kroků nebo malá přestávka, a jde se znovu na věc. O to větší je pak radost pejska i páníčka, když se cvik vydaří.

Jak začít

Protože tato výcviková metoda je založena na klasickém podmiňování, musíme nejprve vytvořit správný podmíněný reflex. Vzpomeňme na učebnicový příklad s pokusnými psy ruského fyziologa Pavlova: Tento vědec vždy při krmení psů zvonil na zvonek a rozsvítil světlo. Pejsci začali brzy tyto signály spojovat s krmením a po nějaké době začali vylučovat sliny i žaludeční šťávy vždy, když uslyšeli zvonek a rozsvítilo se světlo. To samé musíme navodit s pomocí klikru. Připravíme si maličká sousta (jen na jedno polknutí bez kousání) oblíbených psích mlsků – tvrdý sýr, maličké kousky mlsacích masových tyčinek, pro vybíravé šunčičku, prostě něco, co zaručeně zabere. Necháme pejska prohlédnout a očichat klikr a pak klikneme a z druhé ruky hned nabídneme pamlsek. Pejsek určitě zpozorní. Pokračujeme v různě dlouhých intervalech – vždy klik a okamžitě mlsík. Pár kroků a znovu. Maličká pauza, zavoláme pejska jménem a znovu pár kliků s mlsíky. Většina pejsků pochopí princip rychle, již během prvního dne, stačí 20–30 kliknutí.

Naučení základních cviků

Sedni: Jde o nejjednodušší cvik. Nejprve oslovíme pejska jménem a ukážeme, že máme v ruce klikr. Pokud jsme správně pracovali při tvorbě podmíněného reflexu, určitě tím probudíme pejskův zájem. Zvedneme ruku s maličkým pamlskem před tělo, aby ji pejsek dobře viděl. Když se snaží na pamlsek dosáhnout, přemisťujeme ruku nad jeho hlavu. Zpočátku je dobré cvičit na místě, kde bude mít pes za zády zeď, aby nemohl daleko couvat a točit se. Jakmile se jeho zadeček sníží a přiblíží k zemi, klik a pamlsek. Pomaličku zvyšujeme nároky a klikneme, až když pejsek opravdu hezky sedí. Stále nic neříkáme, nepoužíváme žádný povel, jen pejskovi naznačíme pohybem ruky, co by měl udělat, a dobrou práci odměníme kliknutím a pamlskem. Teprve až se z deseti pokusů deset krásně podaří, přidáme v okamžiku, kdy pejsek sedá, tedy těsně před kliknutím, mírný klidný povel SEDNI. Opět pilujeme a mnohokrát opakujeme, nespěcháme, všechno necháme pěkně zažít a upevnit. Až když jsme si naprosto jisti, že pejsek rozumí povelu, přestaneme dávat ruku s mlsíkem nad jeho hlavu a použijeme jen slovní povel. Samozřejmě necvičíme dlouho v kuse – pět opakování a malé proběhnutí nebo hra, a znovu chvilička cvičení. Když pejsek ztrácí koncentraci, zařadíme i delší pauzu.
Se cvičením začněte v klidu doma, až když má pejsek cvik zažitý, přesuňte se na dvůr nebo na zahradu a postupně i ven. Počítejte s tím, že venku bude soustředění pejska, a tedy i doba cvičení, kratší a k probuzení jeho zájmu budete muset použít ještě voňavější mlsíky než doma. Takže neváhejte sáhnout ani po rybě nebo syrečku…

Lehni: Nechte pejska sednout zády ke zdi a přejeďte mu rukou s pamlskem přes rameno po délce celé přední nohy na zem a táhněte směrem dopředu. Pejsek by měl celou dobu pamlsek sledovat čenichem a jakoby se poskládat do lehu, i když velmi nedokonalého. Jakmile se složí, klik a pamlsek. Kdybyste jen táhli pamlsek po zemi před psem, určitě by zvedl zadek, vstal a udělal krok dopředu. A zase pomaličku gesto zjednodušujete, jak pejsek začne chápat, co po něm chcete. Až když je mu to naprosto jasné, přidáte těsně před kliknutí klidný a laskavý povel LEHNI.

Přivolání: Pejska přidrží pomocník. Vy mu ukážete mlsík a klikr, popoběhnete a zavoláte jeho jméno k upoutání pozornosti. Pomocník pejska pustí a vy se zastavíte čelem k němu. V okamžiku, kdy usedne plný radostného očekávání před vámi, klik a pamlsek. Po mnoha úspěšných opakováních v klidném prostředí přidáte po zavolání jména povel KE MNĚ. A až když je tento povel opravdu zažitý, můžete jej procvičovat venku. Pozor! Tento povel nikdy nepoužívejte, pokud je pes něčím silně zaujatý (jiní psi, děti, hračka, zajímavě vonící roh či strom). To raději dojděte až k němu a nenápadně bez řečí jej uvažte, nebo jej vyrušte z nežádoucí činnosti (pojídání „dobrůtek“ v křoví) hozením řetízku nebo klíčů. Až když odskočí a rozhlíží se, můžete s klikrem v ruce dát laskavý povel KE MNĚ. Jen tak psa naučíte, že u páníčka (paničky) je vždycky dobře a vyplatí se tedy přiběhnout, ale když dělá neplechu, může odněkud shůry něco rámusícího přiletět.

Chůze u nohy: Zavoláme pejska jménem, rázně pochodujeme dopředu a držíme ruku s pamlskem pejskovi nad hlavou. Když se přidá a jde pár kroků vedle naší levé nohy, klik a pamlsek. Jakmile pochopí, že kliknutí a pamlsek dostává za to, že se drží blízko naší nohy, přidáme před kliknutí povel K NOZE. Pak už neukazujeme mlsík, ale opakujeme povel vždy, když měníme směr nebo rychlost chůze, nebo když se pejsek vzdaluje od nohy. Poté, co se správně přiřadí k noze, klik a pamlsek. Tady dvojnásob platí, že cvičíme nejprve důkladně v klidném prostředí a pak teprve venku. Je-li potřeba, necháme psa na vodítku, ale to by mělo být připevněné jen pro jistotu k našemu pasu nebo nesené přes rameno. V žádném případě za vodítko necukáme ani netaháme. Pes musí sám chtít splnit úkol, aby se ozvalo kliknutí a aby dostal odměnu. Pokud se venku nedaří, najdeme si klidnou louku nebo hřiště, kde bude méně rušivých podnětů, a cvik tam důkladně upevníme.

Důležité zásady

Cvičte jen ve chvílích, kdy vy i pes máte dobrou náladu a netlačí vás čas.
Necvičte dlouho v kuse, prokládejte několikaminutové série cvičení hrou a relaxací.
Po každém (i nechtěném) kliknutí musí pes dostat pamlsek.
Na začátku cvičení klikejte již při náznaku cviku (snížení polohy těla namísto řádného lehnutí, náznak kroku zpátky při nácviku couvání apod.) a postupně, jak pes chápe, co se od něho očekává, zvyšujte nároky.
Klikněte vždy jen jednou. Když se psovi něco obzvlášť povede, přidejte nadšenou slovní pochvalu, vydatnější odměnu, hru.
Slovní povel začněte používat až po dokonalém zvládnutí cviku bez povelu.
Dotahujte do správného provedení nejprve jeden cvik, než začnete s klikrem trénovat další.
Když pes zvládá dobře cvik na slovní povel, klikr již ke cvičení tohoto cviku nepoužívejte. Ale noste jej stále s sebou pro případ, že by ochota pejska k práci slábla nebo budete chtít nacvičit nový prvek.

Mnoho úspěchů!
MVDr. Hana Žertová

Jak je to s fretčím pachem

spalekhonza — Thu, 08 Oct 2009 05:00:31 +0000

Charakteristický fretčí pach jsme si zvykli spojovat především s análními žlázkami. Proto byly po dlouhá léta fretkám drženým v bytě tyto žlázky chirurgicky odstraňovány. Někteří majitelé fretek žádají tento zákrok od svého veterináře i dnes, kdy to již zákon nedovoluje. Jak je to tedy s pachem fretek a jak se mu dá čelit?

Anatomie a fyziologie

Párové anální žlázy jsou u fretek uloženy po stranách konečníku. Mají oválný tvar a jejich velikost je přibližně 1,5–2 x 0,5 cm. Téměř celé jsou obdány svalem – vnějším svěračem řitního otvoru. Vývod anální žlázy ústí do konečníku v těsné blízkosti análního otvoru.
Fretky patří mezi savce s velmi rozvinutými čichovými schopnostmi. Na čichovém rozpoznání pohlaví, individuality, reprodukční fáze a sociálního postavení se však podílejí i další zdroje pachu, jako jsou moč, trus a další mazové a pachové žlázy umístěné v oblasti obličeje a na těle.
Složení sekretu análních žláz se neliší jen mezi pohlavími, ale i mezi jednotlivými jedinci. Obsah análních žláz je u fretek složen z 26 různých látek. Jedná se zejména o thietany, dithiolan a indol. Zapáchající substance sekretu análních žláz pochází ze specifických sloučenin síry, které jsou typické pouze pro fretky. Podobně specifické složení má také moč a sekret ostatních pachových žláz, které jsou zodpovědné za typický zápach (vůni) fretek. Každá fretka má svůj individuální zápach, který se s věkem a se zdravotním stavem jedince může měnit.

Obrana

Jednou z obranných reakcí fretek je vypuštění zapáchajícího sekretu análních žláz. K tomuto způsobu obrany se fretka uchyluje při napadení jiným zvířetem, při bolestivých podnětech nebo při jiném typu domněle nebo skutečně vážného ohrožení.
Nejčastěji se setkáváme s „vypuštěním“ obsahu análních žláz u mladých nezkušených fretek, které podrážděně odpovídají na nové neznámé stimuly včetně hlasitých zvuků. Před vlastním vypuzením zapáchajícího obsahu však většinou dává fretka najevo svou nespokojenost nahrbeným postojem, naježením, otevíráním tlamky a syčením. Již při těchto příznacích by měl majitel na fretku mluvit klidným hlasem, pokusit se ji uklidnit a přemístit do klidného prostředí (do její ubikace, překrýt ručníkem) nebo odvedením její pozornosti např. na oblíbenou hračku. Chytání do ruky může u mláďat obrannou reakci urychlit.
Setkali jsme se však i s jedincem, který uvolňoval pachové žlázky z radosti z příchodu majitele. V tomto případě bylo nutné fretku postupně odvykat na přehnané vítání.

Redukce celkového zápachu

Podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání v plném znění je již chirurgické odstranění análních žláz zakázáno. Navíc se na celkovém zápachu fretky anální žlázy podílejí minimálně. Vzhledem k hormonálnímu ovlivnění vlastního zápachu fretek (zejména samců) je vhodné provést kastraci, která omezí zápach zhruba o 50–90 % již během následujících čtyř týdnů po zákroku. Použití parfémovaných šamponů pro omezení zápachu není vhodné. Po vykoupání totiž začne fretka produkovat větší množství kožního mazu a následně může zapáchat dokonce více než před vykoupáním.

Nemoci análních žláz

Z nemocí análních žláz se setkáváme nejčastěji s jejich impakcemi (ucpáním) a s následným zánětem (obr. 1). V těchto případech dochází k jednostrannému nebo oboustrannému zvětšení, které je viditelné jako dvě oválné masy v oblasti konečníku. Jedním z prvotních příznaků je bolestivost při kálení a řidší trus někdy s příměsí krve. V uvedeném případě je nutné fretku uvést do inhalační nebo injekční anestezie a žlázky uvolnit, evakuovat jejich obsah a případně aplikovat antibiotika. Z neoplastických změn análních žláz se vyskytují adenokarcinomy a karcinomy skvamózních buněk.

MVDr. Vladimír Jekl, Ph.D., MVDr. Karel Hauptman, Ph.D., Prof. MVDr. Zdeněk Knotek, CSc., Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců FVL VFU Brno, www.vfu.cz
Zvířata a zdraví 1/2009

Fretky tráví rychle

admin — Tue, 24 Mar 2009 19:00:17 +0000

Kdo má doma fretku, moc dobře ví, že její nároky na výživu jsou trochu jiné, než je tomu u psa nebo kočky. Zde je pár zvláštností týkajících se fretčího trávení.

Pár obecných informací

Fretka (Mustela putorius furo) žije ve společnosti lidí už více než 2000 let. Ještě dříve než kočky byly fretky používány k likvidaci škodlivých hlodavců, později také k lovu divokých králíků. Dlouho byly chovány i jako kožešinová zvířata. Fretka má význam i jako pokusné zvíře, především pro výzkum chorob dýchacích cest, protože má poměrně dlouhou průdušnici a je vnímavá k viru lidské chřipky typu A a B. V poslední době roste obliba fretky jako zajímavého, čilého a živě komunikujícího domácího mazlíčka.
U fretek je nápadný pohlavní dimorfismus. Zatímco sameček dosahuje tělesné hmotnosti 1200–2400 g, samička jen 600–1200 g.

Trávicí trakt

Dutina ústní odpovídá šelmě a je uzpůsobena zadržení a zakousnutí kořisti. Kořist je zadržena špičáky a roztrhána pomocí premolárů. Fretka polyká větší kusy bez rozžvýkání.
Zubní vzorec dospělé fretky:
3I 1C 3P 1M
3I 1C 3P 2M
I = řezáky, C = špičáky, P = premoláry, M = moláry
Mléčné zuby se prořezávají 20.-28. den, trvalé 50.-74. den.

Ke zvlhčení sousta slouží pět slinných žláz, které vyprodukují za minutu až pětkrát více slin, než je jejich objem. Žaludek je jednoduchý, má schopnost enormní dilatace, takže fretka může pozřít v krátké době velké množství krmiva. Je-li žaludek přeplněn potravou, dochází k jejímu vyvrhnutí. Tenké střevo je nejdelší částí trávicího traktu a měří 1,8–2 m, odpovídá tedy zhruba pětinásobku délky těla fretky. Pasáž zažitiny tenkým střevem trvá jen asi 3–4 hodiny. Slepé střevo zcela chybí. Tlusté střevo je jen asi 10 cm dlouhé a obsahuje stabilní mikroflóru.
Fretky jsou masožravci, to znamená, že jejich enzymatické vybavení je zařízeno především na trávení živočišných bílkovin a tuků. Divoce žijící fretky si ulovenou potravu „naporcují“ na několik menších porcí, které přijímají postupně. Proto i v domácnosti fretky přijímají menší dávky 8x–10x během dne, pokud mají krmivo volně k dispozici.

Kolik fretka sní a vypije

Příjmem krmiva fretka získává potřebnou energii. Jej množství by se mělo pohybovat denně kolem 500 kJ ME/kg ž. hm.0,75. Fretka tedy přijme denně 25–50 g suchého nebo 100–200 g vlhkého krmiva. Má-li krmivo nižší energetickou hodnotou, musí jej fretka přijmout větší množství.
Vodu musí mít fretka k dispozici stále, nejlépe v ocelové misce nebo v kapátkové napáječce. Je vhodné také zvlhčovat suché krmivo, čímž fretka přijme větší množství vody a krmivo se tím zchutní. Při podávání suchého krmiva je denní spotřeba vody dospělé fretky mezi 75 a 100 ml, tzn. 2–3 ml na gram suchého krmiva.

Co fretka nestráví

Protože fretka má omezené možnosti mikrobiálního trávení rostlinných složek krmiva v tlustém střevě, neměla by její potrava obsahovat větší množství vlákniny. Ta navíc snižuje energetickou hodnotu krmiva, takže fretka musí přijímat takovéto potravy větší množství, což vede nejen ke stálému přeplňování žaludku, ale i k produkci většího množství trusu. Fretky jsou schopny poměrně dobře trávit škroby (chléb, těstoviny), ovšem je třeba respektovat, že jsou to především masožravci.
Podobně jako kočky jsou i fretky odkázány na přísun taurinu. Na rozdíl od koček však jsou schopny pomocí enzymu karotenázy (kterou kočky nemají) využívat ß-karoten rostlinného původu k doplnění vitaminu A.

MVDr. Hana Žertová
Zvířata a zdraví 1/2008
Zdroj: Kleintierpraxis 2001;161-164.