Když jsme se přestěhovali z panelákového bytu do rodinného domku, chtěli jsme našemu dvouletému west higland white teriérovi Kimovi koupit kamaráda. Vybírali jsme štěně u chovatelky a viděli jsme, že námi vybraného pejska se stále drží jiné štěňátko, malé a slaboučké. Bylo nám ho líto, a tak jsme přivezli domů oba dva. Dali jsme jim jména Pat a Mat. Kim je přijal vcelku dobře, jen občas je trochu napomenul, když příliš zasahovali do jeho kompetencí nebo se hrnuli k jeho misce. Při takových příležitostech se malý Mat vždy hned položil na záda a pomočil se. Mysleli jsme, že je to normální štěněcí chování a že to časem přejde, ale problém se začal s věkem zhoršovat. Dnes jsou mladí psíci rok staří a Mat se pomočuje téměř stále: kdykoli se na něj Kim s Patem jen podívají nebo se jej dotknou, ale také když na něho promluví manžel nebo jiný muž, když jej děti hladí nebo ho chtějí pochovat. Zkoušeli jsme ho za to trestat plácnutím, vytaháním za kůži, namočením nosu do moči, ale ještě se to zhoršilo. Také je ve všem pozadu – druzí dva psi se honí za míčkem nebo klackem a Mat se drží stále daleko za nimi, snad jej hra ani nezajímá. A Kim s Patem si ho vůbec nevšímají, jakoby neexistoval. Ale nechovají se k němu agresivně, dokonce ani u jídla. Přesto Mat nejde nikdy jíst s nimi, ale v noci pak vylizuje prázdné misky. Proč se Mat stále pomočuje a chová se vystrašeně? Dá se to nějak napravit?
Přečíst si »