Smysl hypoalergenní výživy

Stejně jako u většiny lidí, kteří musí držet dietu, existuje i zvířat často velké pokušení ji porušit. Psi a kočky samozřejmě povědomí o dietě nemají a baštili by vše, na co mají zrovna chuť, ale i páneček může podlehnout jejich smutným očím a v dietě svému miláčkovi trošku povolit.
Snad největší nároky na zodpovědnost chovatele klade hypoalergenní výživa. Kdy se nasazuje a jaký je její účel?
Obecně platí, že hypoalergenní výživa se nasazuje za účelem diagnostiky nebo léčby onemocnění, u nichž předpokládáme původ v alergii na některou ze složek potravy.
Podezření na alergii na potravu vyvolává zejména svědění, které nelze vysvětlit jinými příčinami (blechy, kožní léze apod.), a opakované a dlouhodobé průjmy a jiné zažívací potíže bez známého důvodu.
V těchto případech má veterinární lékař podezření na alergii na krmivo. Diagnóza může být potvrzena pouze vylučovací hypoalergenní výživou. Jejím principem je vyloučit z krmiva co nejvíce alergenů (pokud možno všechny alergeny). V případě, že u pacienta krmeného hypoalergenní dietou jeho potíže odezní i bez jakékoli jiné léčby, je diagnóza alergie na krmivo potvrzena.
Alergie jsou vyvolány nejčastěji bílkovinami, a to u psů zejména bílkovinami vepřovými, hovězími, mléčnými, dále bílkovinami vajec a ryb, pšenice, ovsa a sóji. Naopak nejméně často se setkáváme s alergeny jehněčími a s alergiemi na zvěřinu. Principem hypoalergenní diety je tedy vyloučit z krmiva bílkoviny, které mohou alergii způsobit. Existují dvě cesty, jak toho docílit:

1. Změna struktury molekuly bílkoviny: Molekula bílkoviny má menší schopnost alergizovat organismus, pokud je „rozbitá“ na kratší řetězce, tzv. polypeptidy nebo peptidy. Tento způsob se velmi často používá při výrobě granulovaných dietních krmiv. V některých krmivech jsou bílkoviny dokonce „rozbité“ tak, že jejich výrobci prakticky vylučují, že by takové krmivo mělo jakékoli alergizující schopnosti. Takové diety jsou určeny jen ke krátkodobému zkrmování za účelem diagnostiky potravní alergie.
2. Náhrada alergizující bílkoviny jiným typem: Často se u psů rozvíjí alergie na vepřové nebo hovězí maso, proto je snaha v hypoalergenních dietách nahradit tyto typy masa jiným druhem. Volí se takový typ masa, u nějž je malá pravděpodobnost, že by se s ním pacient ve svém životě setkal, což je nejčastěji jehněčí maso, králík nebo zvěřina, případně se podává drůbeží maso, které není častým alergenem. Komerčně vyráběná krmiva, označovaná jako SENSITIVE, tedy určená pro psy a kočky s citlivým zažíváním nebo kůží, proto často obsahují právě jehněčí maso.

Jak vypadá krmení hypoalergenní dietou v praxi?

a) Diagnostické eliminační diety
Pokud má veterinární lékař podezření na alergii na krmivo, jako první krok doporučí tzv. eliminační dietu. Jde o hypoalergenní výživu, která by neměla obsahovat žádné alergeny. V takovém případě se psovi krmí pouze vařená rýže a jehněčí nebo králičí maso. Musí jít skutečně o čisté maso, které nelze nahradit například konzervovaným krmivem s jehněčím masem. Z důvodu špatné dostupnosti a vysoké ceny takového masa lze využít i libové drůbeží maso, ale bohužel, setkáváme se i s případy alergií na drůbeží maso, proto není z diagnostického pohledu drůbež ideální volbou.
Lze také použít speciální komerčně vyráběnou diagnostickou dietu, kde jsou bílkoviny rozbité na tak malé kousky, že nejsou schopny vyvolat alergii. Diagnostickou dietu je nutné zkrmovat po dobu několika týdnů. V některých případech mohou příznaky potravní alergie vymizet až po šesti týdnech od počátku krmení touto dietou. Je mimořádně důležité, aby po tuto dobu nedostal pes opravdu žádné jiné krmivo, než je diagnostická dieta. Každý sebemenší pamlsek, piškot, kousek sýra, kolečko šunky nebo dokonce i léčivo v podobě ochucené tablety mohou znamenat, že veškerá snaha, čas a investice budou zmařeny a s diagnostikou bude nutné začít znovu od začátku.

b) Diety pro dlouhodobé zkrmování
Jakmile příznaky onemocnění při krmení diagnostickou dietou vymizí, je diagnóza potvrzena a lze začít postupně, vždy pod dohledem veterinárního lékaře, přecházet na krmivo, které bude pacient přijímat po celý zbytek života.
Pokud pes dostává domácí stravu, postupně se do jeho krmné dávky, vždy zhruba po týdnu, přidávají další složky – například, jehněčí maso se nahradí drůbežím. Pokud se příznaky onemocnění neobnoví, lze po týdnu přidat další složku, například těstoviny. Cílem je nalézt takové spektrum přísad do krmiva, které udrží pacienta bez příznaků přecitlivělosti na krmivo.
Pacientům přijímajícím komerčně vyráběná krmiva lze postupně do hypoalergenního krmiva přidávat granulovanou dietu na předpis veterinárního lékaře. Někdy je třeba vyzkoušet i více značek krmiva, než se zjistí, která danému pacientovi nejvíce vyhovuje. Nelze postupovat podle nějaké šablony – hypoalergenní krmný režim je přísně individuální a „šitý na míru“ konkrétnímu pacientovi. Osvědčenou hypoalergenní dietu pak bude pacient už navždy dostávat místo běžného krmiva.
I při tomto režimu je zakázáno dávat pacientovi běžné pamlsky. Nejvíce nebezpečné jsou v tomto ohledu uzeniny nebo kousací hračky: „buvolí kosti“, „ouška“ apod. Po dohodě s veterinárním lékařem lze jako pamlsek podat dětský piškot nebo kousek tvrdého sýra, ale je nutné počítat s tím, že se mohou vyskytnout i pacienti citliví na pšeničný lepek nebo mléčnou bílkovinu, proto nikdy s pamlsky neexperimentujte sami, ale vždy se nejprve poraďte s veterinárním lékařem. I zdánlivě nepatrné množství alergizující látky může vyvolat bouřlivou reakci a zcela znehodnotit dosavadní léčebné úsilí!

c) Krmiva „pro citlivé psy“
Krmiva pro citlivé psy nejsou veterinárními dietami v pravém slova smyslu. Jde spíše o „odlehčená“ běžná krmiva. Jejich podstatou je omezení množství potenciálních alergenů. Jsou k dispozici v běžné distribuční síti obchodů s chovatelskými potřebami jako normální krmiva. Většinou obsahují jehněčí maso nebo zvěřinu. Jejich zkrmování lze považovat za určitý preventivní prvek, který pomáhá tlumit rozvoj přecitlivělosti na krmivo u psů, u jejichž předků nebo sourozenců se přecitlivělost na krmivo vyskytla. Osvědčují se i u pacientů trpících opakovanými trávicími nebo kožními problémy, ovšem pacientům s plně rozvinou přecitlivělostí na krmivo zpravidla tato krmiva nestačí a je nutné jim podávat skutečnou veterinární dietu na předpis.

MVDr. Veronika Grymová
Zvířata & zdraví 4/2009

Každý má své argumenty

S prvním názorem na výživu štěněte se novopečený majitel setká v chovu, odkud si štěně bere. Argument zní většinou logicky: „Chováme tyto psy už 25 let a tahle krmíme odjakživa.“ Na to nelze v podstatě nic namítnout, a tak majitel štěňátka odchází se svým novým svěřencem obohacen o rady a popřípadě i o pytlík osvědčených granulí.
Další návštěva směřuje většinou k veterináři, kde se majitel dozví, jaká výživa by pro jeho štěně byla nejlepší z hlediska současného zdravotního stavu, což ovšem s radami od původního chovatele často nekoresponduje. Mírně zmaten si majitel další den nakoupí chytré knihy o výživě psů, kde dlouholetí chovatelé popisují systémy krmení a výživy, které jsou ovšem zcela v rozporu s nedávno nabytými poučkami. A když večer při sledování televize zaslechne reklamu na „ideální výživu pro každého psa“, kde šťastně rozverný a právě „ideálními“ granulemi nakrmený pejsek vesele křepčí kolem vylízané misky, má chuť dát rezignovaně svému psovi zbytek od večeře a na všechny dobré rady zapomenout.

Zachovejte chladnou hlavu

Zde je pár tipů, jak si v otázce výživ zachovat chladnou hlavu a jak se rozhodovat:

• Vyslechněte si všechny názory a o problému diskutujte. Když budete pozorně naslouchat, zjistíte, že zdánlivě odlišné názory mají některé shodné rysy. Kupříkladu chovatel rodičů vašeho štěněte doporučí krmit určitou značku granulí přes den a maso s rýží večer. Veterinární lékař vám také doporučil krmit převážně granule, zakáže maso, ale povolí rýži, zeleninu, ovoce, ovesné vločky, mléčné výrobky a rohlík jako doplňky. Chovatel doporučil granule X a veterinář Y. Nechte si tedy od obou vysvětlit, PROČ zrovna tyto granule jsou vhodné pro vaše štěně. Nechte si vysvětlit, co znamená v rámci výroby granulí pro psy řada ECONOMY, PREMIUM a SUPERPREMIUM. Zjistěte si, do které řady se řadí granule X, a do které Y. Zeptejte se chovatele i veterináře, proč jeden doporučuje a druhý nedoporučuje krmit navíc vařené maso. Vysvětlení porovnejte, udělejte si vlastní úsudek a podle něho se řiďte!
• Pozorujte srst, vzhled, chování a trus svého psa. Zapojte vlastní pozorovací talent. Kdo ostatně zná vašeho psa lépe, nežli vy sami! Lesk srsti, kondice, křivky tvaru těla, živost a radost ze života, tvarovaná stolice (ani nadměrně tuhá, ani moc měkká), žádná plynatost – to jsou všechno charakteristické příznaky správné a kvalitní výživy. Nebojte se proto posuzovat kvalitu vámi používaného krmiva i podle vlastního subjektivního dojmu z vašeho psa.
• Pozor na posuzování krmiva podle chutnosti. Stejně jako u naší stravy, tak i u psí platí, že ne všechno, co je chutné, je také zdravé. Představte si, že před vás někdo položí misku arašídových křupek či solených mandlí. Podle rychlosti a ochoty, s jakou tuto stravu do sebe ládujete, by nezávislý pozorovatel mohl podle hlediska chutnosti s klidem usuzovat, že toto je pro vás to pravé. Samozřejmě, že krmivo by mělo vašemu psu chutnat, nelze ale automaticky klást rovnítko mezi kvalitní stravu a chutnou stravu.
• Berte s rezervou názory lidí z firem, které vyrábějí krmiva pro psy. Každý chválí to své a zapomíná na objektivitu. Představte si prodejce aut: každý hájí svojí značku, přestože všichni vědí, že Lancia není BMW M3 Coupé. Skutečnou pravdu o daném krmivu je často velmi obtížné (ne-li nemožné) zjistit. Kvalita surovin, ze kterých je krmivo vyrobeno a která je podstatným ukazatelem kvality krmiva, se ukáže až po měsících krmení na kondici psa i jeho srsti. Přesto je dobré si názory zástupců různých firem vyslechnout, protože můžete získat důležité a cenné informace.
• Zůstaňte u osvědčeného. Pokud se vám jedno z krmiv osvědčí, neměňte ho. Každý pes je individuum, každému chutná trošku něco jiného. Smiřte se s tím, že některý pes díky svému nespoutanému apetitu baští i igelit, jiný se bude celý život v jídle nimrat a každou granuli dlouze ocucávat, než ji s odporem polkne. Řiďte se kondicí a vitalitou svého psa.
• Problémy s příjmem potravy nebo ztrátou kondice řešte včas. Pokud víte, že krmíte kvalitní granule, ale váš pes je začne odmítat, poraďte se se svým veterinářem, v čem může být příčina. Stejně tak v případě, že pes sice dále přijímá osvědčené krmivo, ale snížila se kvalita jeho srsti nebo vitalita. Veterinář psa vyšetří, zda příčinou nechutenství nebo ztráty kondice není nějaké onemocnění, a doporučí, jak dále postupovat a jaké krmivo psovi podávat, aby byl zase brzy fit.

MVDr. Veronika Grymová
Zvířata & zdraví 1/2008

Krmiva určená pro vyšší zátěž

Při zátěži musí krmivo představovat ideální směs

• zdrojů energie,
• zdrojů pro obnovu tkání,
• systémů udržujících optimální množství vody a elektrolytů,
• systémů udržujících optimální acidobazickou rovnováhu.

Optimální krmivo by mělo „umět“:

• udržovat optimální tělesnou hmotnost (včetně střevního obsahu),
• udržovat optimální složení tkání (včetně redukce nadbytečného tuku a vody),
• navodit rezistenci proti mechanickému poškození,
• udržet respiratorní kapacitu (snížení produkce CO2),
• udržet optimální acidobazický stav (tuky, pufry a kationt/aniontová rovnováha),
• pomoci organizmu vypořádat se se stresem (bílkoviny, kyselina askorbová).

Psí sportovci

Pro saňové psy je zima hlavní závodní sezónou. Obvyklý cyklus tréninku a závodění ve střední Evropě začíná v říjnu a končí v dubnu. Prvních devět týdnů jsou psi zpravidla podrobeni intenzivní tréninkové zátěži, od desátého do dvacátého týdne probíhá hlavní závodní sezóna, v 21.–24. týdnu se intenzita zátěže zmírňuje.
Intenzita zátěže se liší podle typu závodů. U nás se obvykle běhají sprinty (14–28 km). Na konci sezóny se většinou snižuje tréninková zátěž tak, že se běhají kratší vzdálenosti. V závodní sezóně psi uběhnou v tréninku kolem 800 km a při závodech kolem 400 km. Tréninky a závody přestavují pro psy fyzickou i mentální zátěž podobně jako pro lidské atlety. Požadavky na příjem energie mohou být u závodníků i třikrát větší než udržovací.
U lidských atletů způsobuje kombinace vysokého obsahu glycidů a tréninku zvýšené ukládání glykogenu a možnost prodloužení zátěže. Teorie superkompenzace glycidů je poměrně úspěšná u vytrvalostních cyklistů a běžců. Poslední studie ukazují, že utilizace glykogenu má větší vliv na schopnost snášet zátěž než koncentrace glykogenu před zátěží.
U lidí a u hlodavců bylo zjištěno, že intenzivní vytrvalostní trénink zesiluje oxidační potenciál volných mastných kyselin změnami v aktivitě mitochondriálních enzymů. Zvýšené využívání volných mastných kyselin kosterními svaly zpomaluje utilizaci glykogenu a tím zvyšuje vytrvalost. Potrava může napomoci zlepšit oxidaci volných mastných kyselin a tak šetřit svalový glykogen. Na tuk adaptovaní jedinci ukládají méně svalového glykogenu, ale pomaleji ho využívají, a tak mají stejnou svalovou vytrvalost jako jedinci „nadopovaní“ glycidy. Navíc se u těchto jedinců ukládá v kosterních svalech větší množství triglyceridů.
Protože dieta s vysokým obsahem tuků představuje u lidí riziko vaskulárních onemocnění, je trend vysokotukých diet v lidské dietetice akceptován jen pomalu. Psi netrpí vaskulárními chorobami, ale veterináři mají často spojen vysoký obsahu tuků v potravě se vznikem pankreatitidy. Psi krmení způsobem zaměřeným na trávení tuků mají lepší vytrvalost než psi krmení potravou s vysokým obsahem glycidů. Psi krmení dietou s vysokým obsahem tuků mají větší potenciál pro mobilizaci a využití volných mastných kyselin než psi krmení potravou s vysokým obsahem glycidů.
Mastné kyseliny představují u psů lepší palivo než glycidy. Celkové tělesné zásoby mastných kyselin jsou řádově dvakrát větší než jsou zásoby glycidů. Dieta s vysokým obsahem glycidů je spojena s vyšší bazální hladinou inzulinu a tedy i se sníženou lipomobilizací, zejména na počátku zátěže. Krmiva s vysokým obsahem glycidů představují u psů riziko rhabdomyolýzy (poškození kosterních svalů).
Krmivo pro závodní psy musí obsahovat vysoké množství bílkovin pro prevenci stresem indukované anémie a vysoké množství tuku k uspokojení požadavků na příjem energie. Poměr bílkoviny/tuk v krmivu tak představuje údaj důležitý pro optimalizaci zátěže.
Obsah tuku v krmivu ovlivňuje (především u koček) i chutnost krmiva.

Psi držení celoročně venku

Pro psy chované celoročně venku nepředstavuje hlavní problém krmivo, ale voda, respektive její nedostatek. Občas se v zimních měsících setkáváme s úhyny psů vyvolanými intoxikací solí. Příčinou není špatné přesolené krmivo, ale běžné krmivo s normálním obsahem soli a současný nedostatek vody, respektive její zamrznutí. Pokud se zvíře po příjmu potravy nemůže napít, může dojít k úhynu i po běžných granulovaných krmivech.
U volně žijících býložravců dochází při střídání ročních dob ke změnám v příjmu potravy. Nejvíce potravy přijímají na podzim, aby si vytvořili dostatečné tukové zásoby. Přes zimu příjem potravy omezují a to i tehdy, když k ní mají přístup. Na jaře se opět příjem potravy instinktivně zvyšuje. Tomuto cyklu se přizpůsobuje i bachorové trávení. Celý proces je pravděpodobně řízen hormonálně a souvisí zřejmě se zkracováním a prodlužováním světelného dne.
U masožravců není takováto dynamika prokázána, ale ke zvýšené tvorbě tukových zásob na podzim dochází. Je proto vhodné zvýšit u celoročně venku držených zvířat obsah tuku v krmivu. Pro běžné středoevropské podmínky je ale většina granulovaných krmiv v tomto ohledu vyhovující. Obsah tuků se v nich pohybuje kolem 15 %. Výraznější zvýšení je nutné pouze pro psy v intenzivní zátěži, tedy především závodní psy. Speciální krmiva pro ně mají obsah tuku výrazně vyšší, ale pokud by se podávala psům s minimálním výdajem energie, pak by představovala riziko obezity.
Krmiva s vysokým obsahem tuku by měla mít i zvýšený obsah vitamínu C.

Psi „bytoví“

U psů držených v bytě nepředstavuje krmivo v průběhu zimy výraznější problém. Vzhledem k tomu, že u doma držených psů je větší riziko obezita než podvýživa, není nutné krmnou dávku vzhledem k zimě nijak upravovat.
Největší problém je pro doma držená zvířata střídání tepla a zimy. Zatoulání a dlouhodobý pobyt na mrazu je pro doma chovaného psa daleko větší riziko než pro psa celoročně chovaného venku. Nejčastější komplikací, se kterou se setkáváme, je zánět močových cest. Občas může dojít i k onemocnění ledvin.
Všechna opatření, která pomohou těmto zvířatům venku udržet tělesnou teplotu, mají smysl. Platí to v těchto případech i pro psí oblečky, i když je nutno dbát, aby se při pohybu ve sněhu nepromočily a nepůsobily tak opačně, než majitelé zamýšleli.

MVDr. Oto Huml
Vedilab, s. r. o., Plzeň
www.vedilab.cz
www.vedilab-analytika.cz
Zvířata & zdraví 1/2009

• 1.Stupeň: VYHUBLOST – žebra, obratle a kosti pánve z dálky zřetelné, žádný tělesný tuk, úbytek svalové hmoty.
• 2.Stupeň: MÍRNÁ PODVÁHA– žebra snadno nahmatatelná, kosti pánve vyčnívají, žádný tělesný tuk, svalovina zachována.
• 3.Stupeň: IDEÁLNÍ VÁHA – žebra jsou hmatatelná, bez přebytečného tuku, boky a žebra shora viditelné, břicho vtažené.
• 4.Stupeň: NADVÁHA – žebra a obratle obtížněji hmatatelná, nápadné zásoby tuku v oblasti břicha, beder a kohoutku, boky neznatelné nebo stěží viditelné.
• 5.Stupeň: OBEZITA – žebra nehmatatelná pod silnou vrstvou tuku, silné tukové zásoby v oblasti krku, hrudníku, břicha, kořene ocasu, břicho roztažené.

Můžete poradit nějaká obecná doporučení ke snižování hmotnosti, nebo je lepší přizpůsobit program hubnutí každému zvířeti „na míru“?
Mezi obecná doporučení neodmyslitelně patří výběr vhodného krmiva z řady light nebo přímo klinické diety na redukci hmotnosti. Tato krmiva mají snížený obsah tuku někdy až o 14 % než běžná krmiva a zvýšený obsah vlákniny, která navozuje pocit nasycenosti. Obvyklé pamlsky se dají nahradit nízkokalorickými nebo zeleninou, buďto syrovou, či jemně povařenou. Je třeba krmit 2x–4x denně v dílčích dávkách a zajistit zvířeti pravidelný pohyb. Samozřejmě individuální vedení redukční diety veterinárním lékařem má větší šanci na úspěch.

Jak rychlý by asi měl být úbytek hmotnosti?
Poměrně pomalý – zhruba 1 % váhy za týden. Pro příklad: Osmiletý hovawart váží 51 kg, ideální hmotnost je 42 kg. Podle přesných výpočtů by měl hubnout nejméně 7 měsíců, maximální úbytek váhy má činit 400 g za týden.

Jaké pohybové aktivity doporučujete pacientům s nadváhou? Je důležitá spíše vydatnost pohybu, nebo pravidelnost?
Spíše pravidelnost. Mezi vhodné pohybové aktivity obézních pacientů patří procházky, které se dají postupně prodlužovat a proložit hrami a aportováním. V teplejších měsících roku je vynikajícím cvičením plavání. Majitelé se také mohou přihlásit do klubů agility, dogdancingu aj. U koček je třeba zajistit dostatek hraček, škrabadla, vyvýšená místa na krmení, měnit místa krmení, aby byly nuceny vyhledávat potravu.

Na jaké problémy nejčastěji narážíte při snaze shodit nějaké to kilo? Jsou těmi, kdo hůře spolupracují, spíše majitelé, nebo sama zvířata?
Nejčastějším problémem je nespolupráce členů rodiny na redukční dietě jejich miláčka, mnohdy se najde tzv. slabý článek. Dalším častým problémem je nesprávná dávka light krmiv a nezvýšení pohybové aktivity.

A na závěr – jak udržet psa a kočku po celý život v optimální kondici?
Od štěněte a kotěte je potřeba váhu sledovat a konzultovat se specialisty na výživu zvířat nebo s veterinárním lékařem např. při pravidelném očkování.

Na otázky Hany Žertové odpovídali Melanie Mošťková a MVDr. Jiří Jahoda z veterinární kliniky Medipet Zlín, www.medipet.cz
Zvířata & zdraví 1/2009

Pár obecných informací

Fretka (Mustela putorius furo) žije ve společnosti lidí už více než 2000 let. Ještě dříve než kočky byly fretky používány k likvidaci škodlivých hlodavců, později také k lovu divokých králíků. Dlouho byly chovány i jako kožešinová zvířata. Fretka má význam i jako pokusné zvíře, především pro výzkum chorob dýchacích cest, protože má poměrně dlouhou průdušnici a je vnímavá k viru lidské chřipky typu A a B. V poslední době roste obliba fretky jako zajímavého, čilého a živě komunikujícího domácího mazlíčka.
U fretek je nápadný pohlavní dimorfismus. Zatímco sameček dosahuje tělesné hmotnosti 1200–2400 g, samička jen 600–1200 g.

Trávicí trakt

Dutina ústní odpovídá šelmě a je uzpůsobena zadržení a zakousnutí kořisti. Kořist je zadržena špičáky a roztrhána pomocí premolárů. Fretka polyká větší kusy bez rozžvýkání.
Zubní vzorec dospělé fretky:
3I 1C 3P 1M
3I 1C 3P 2M
I = řezáky, C = špičáky, P = premoláry, M = moláry
Mléčné zuby se prořezávají 20.-28. den, trvalé 50.-74. den.

Ke zvlhčení sousta slouží pět slinných žláz, které vyprodukují za minutu až pětkrát více slin, než je jejich objem. Žaludek je jednoduchý, má schopnost enormní dilatace, takže fretka může pozřít v krátké době velké množství krmiva. Je-li žaludek přeplněn potravou, dochází k jejímu vyvrhnutí. Tenké střevo je nejdelší částí trávicího traktu a měří 1,8–2 m, odpovídá tedy zhruba pětinásobku délky těla fretky. Pasáž zažitiny tenkým střevem trvá jen asi 3–4 hodiny. Slepé střevo zcela chybí. Tlusté střevo je jen asi 10 cm dlouhé a obsahuje stabilní mikroflóru.
Fretky jsou masožravci, to znamená, že jejich enzymatické vybavení je zařízeno především na trávení živočišných bílkovin a tuků. Divoce žijící fretky si ulovenou potravu „naporcují“ na několik menších porcí, které přijímají postupně. Proto i v domácnosti fretky přijímají menší dávky 8x–10x během dne, pokud mají krmivo volně k dispozici.

Kolik fretka sní a vypije

Příjmem krmiva fretka získává potřebnou energii. Jej množství by se mělo pohybovat denně kolem 500 kJ ME/kg ž. hm.0,75. Fretka tedy přijme denně 25–50 g suchého nebo 100–200 g vlhkého krmiva. Má-li krmivo nižší energetickou hodnotou, musí jej fretka přijmout větší množství.
Vodu musí mít fretka k dispozici stále, nejlépe v ocelové misce nebo v kapátkové napáječce. Je vhodné také zvlhčovat suché krmivo, čímž fretka přijme větší množství vody a krmivo se tím zchutní. Při podávání suchého krmiva je denní spotřeba vody dospělé fretky mezi 75 a 100 ml, tzn. 2–3 ml na gram suchého krmiva.

Co fretka nestráví

Protože fretka má omezené možnosti mikrobiálního trávení rostlinných složek krmiva v tlustém střevě, neměla by její potrava obsahovat větší množství vlákniny. Ta navíc snižuje energetickou hodnotu krmiva, takže fretka musí přijímat takovéto potravy větší množství, což vede nejen ke stálému přeplňování žaludku, ale i k produkci většího množství trusu. Fretky jsou schopny poměrně dobře trávit škroby (chléb, těstoviny), ovšem je třeba respektovat, že jsou to především masožravci.
Podobně jako kočky jsou i fretky odkázány na přísun taurinu. Na rozdíl od koček však jsou schopny pomocí enzymu karotenázy (kterou kočky nemají) využívat ß-karoten rostlinného původu k doplnění vitaminu A.

MVDr. Hana Žertová
Zvířata a zdraví 1/2008
Zdroj: Kleintierpraxis 2001;161-164.