Podle Zákona na ochranu zvířat proti týrání v plném znění je již chirurgické odstranění análních žláz zakázáno. Navíc se na celkovém zápachu fretky anální žlázy podílejí minimálně. Vzhledem k hormonálnímu ovlivnění vlastního zápachu fretek (zejména samců) je vhodné provést kastraci, která omezí zápach zhruba o 50–90 % již během následujících čtyř týdnů po zákroku. Použití parfémovaných šamponů pro omezení zápachu není vhodné. Po vykoupání totiž začne fretka produkovat větší množství kožního mazu a následně může zapáchat dokonce více než před vykoupáním.

Přečíst si:
Jak je to s fretčím pachem

Vývojová onemocnění pohybového ústrojí psů se neprojeví klinickými příznaky bezprostředně po narození nebo v krátkém údobí do odstavu štěňat. S prvními projevy se nejčastěji setkáváme až v době nejrychlejšího růstu štěněte, tedy ve věku mezi začátkem čtvrtého a koncem sedmého měsíce stáří. V tomto období prodělává pohybové ústrojí štěněte nejbouřlivější růst a vývoj, přičemž pohybová aktivita takového jedince má rovněž vzrůstající tendenci. Nejdramatičtější růst zaznamenáváme zejména u velkých a gigantických plemen psů, a proto se také u těchto plemen setkáváme s výrazněj&sca ron;ími klinickými problémy ve spojitosti s vývojovými onemocněními pohybového ústrojí, která mohou mít pro další správný vývoj a funkci pohybového aparátu někdy až letální význam. To však neznamená, že by tato onemocnění nepostihovala malá plemena psů. Ale jedinci těchto plemen se dokáží s některými formami onemocnění vyrovnat až do té míry, že méně zkušenému chovateli mohou drobné klinické problémy uniknout.

Přečíst si:
Co je nutné pro správný vývoj

Výskyt vnitřních parazitů (endoparazitů) je nejčastější a zároveň nejnebezpečnější u mladých zvířat asi do věku dvou let. Setkáváme se s kombinovanými infekcemi hlístic, hlavně škrkavek, a také různých prvoků a tasemnic. Mezi typické projevy parazitárních infekcí patří průjem – hlenovitý, někdy i s příměsí krve. Dospělí jedinci infekce lépe tolerují, jejich zdravotní stav obvykle není výrazně narušen, ale vylučovaná vajíčka v prostředí jsou po mnoho měsíců nebo i roků zdrojem onemocnění.

Přečíst si:
Vnitřní paraziti psů a koček

Každý, kdo chodí několikrát za den se svým psem na procházku, se setká se situací, že jeho pes není jinému psovi (psům) právě sympatický, nebo naopak. Občas se stane, že se psi rozhodnou vyjádřit své antipatie opravdu důrazně. Je dobré být na to připraven – umět těmto situacím předcházet, řešit je, a popřípadě i nést následky.
Agrese patří do normálního repertoáru chování každého psa. V přirozených podmínkách pomáhá psům získat věci nutné k přežití. Psí smečka si musí vybojovat a poté tvrdě hájit teritorium, kde bude lovit a sbírat potravu. V rámci smečky pak každý bojuje o co nejvyšší postavení, o svůj díl z kořisti, o místo k odpočinku a o další práva a požitky. Nejsilnějším hnacím motorem, který ovládá agresivní chování, jsou pohlavní hormony. Každý jedinec je naprogramován tak, aby přispěl k zachování druhu, tedy aby se rozmnožil. A v přirozeném psím společenství se rozmnožují jen ti nejvýše postavení. Proto se každý snaží vyšplhat po hierarchickém žebříčku co nejvýš. Ale ani když se tam dostane, nemá vyhráno. Bojuje dál – o sexuálního partnera, o místo k vrhu a výchově mláďat, o dostatek potravy, o bezpečí… Větší smečka pak potřebuje větší teritorium, vzniká v ní více šarvátek a
td.
Může se zdát, že pro naše mazlíky už tu žádné důvody agresivního chování nejsou – vždyť jim poskytujeme přehršle požitků i bez boje a psi potkávaní v parku jim jejich jistoty nijak ohrozit nemohou. Ale když se podíváme podrobně na příčiny vzájemných napadení, většinou můžeme tuto agresi definovat jako teritoriální (v bytě, kolem domu, na zahradě, ale i v parku, kam pes chodí denně), obrannou (bránění si sociálního partnera – člověka nebo druhého psa, hračky, aportu, pánovy kapsy plné pamlsků, nalezené dobroty atd.) nebo sexuálně podmíněnou (snaha změřit síly se sokem/sokyní v přítomnosti atraktivního jedince opačného pohlaví).

Přečíst si:
Co dělat, když…

Časté nucení na močení, bolestivé naříkání, močení mimo toaletu, změněný pach nebo dokonce krev v moči – to jsou příznaky onemocnění dolních cest močových u koček. Neléčí-li se včas, může ohrozit i život kočky.
Onemocnění dolních cest močových u koček (Feline Lower Urinary Tract Disease, FeLUTD) je definováno jako onemocnění močového měchýře a močové trubice. Postihuje obvykle kočky ve středním věku, které žijí v bytě, často se jedná o kastrovaná zvířata. Obě pohlaví bývají postižena rovnoměrně. Kocouři jsou však náchylnější k ucpání močové trubice, protože mají oproti kočkám jinak uspořádané vývodné cesty močové.
Postižená zvířata často močí (nebo se o močení snaží), močí mimo záchodky, nebo bolestivě mňoukají. Močení mimo záchodky není v tomto případě projevem nečistotnosti. Kočka si totiž spojuje bolest při močení s místem, a tak logicky hledá jiná místa a zkouší, kde ji močení nebude bolet. Majitelé si mohou také všimnout abnormálního zápachu moči nebo přítomnosti krve v moči.

Přečíst si:
Když močení bolí

Kniha Od štěněte ke psu obsahuje základní pravidla soužití lidí a psů, která by měli znát všichni, kdo uvažují o koupi psa. Je určena především pro majitele malých štěňat, které vede krok za krokem všemi úskalími prvních dnů společného života a učí je správně svému štěněti rozumět.

Přečíst si >
Zakoupit knihu >

Ježčí samičky rodí v jedné sezóně dvakrát – zjara a koncem léta. Pokud je dlouhý a teplý podzim, mají i mláďata z druhých vrhů šanci se dostatečně vykrmit a přežít zimu. Ne všichni však mají to štěstí. Někteří přijdou o matku, jiní nenajdou dost kvalitní potravy, další jsou oslabeni parazity, nemocemi nebo úrazy. Poranění, nemocní a slabí ježci nemají šanci a hynou.
Může se snadno stát, že při podzimní vycházce nebo úklidu zahrady na takového slabého ježka narazíte. Do záchrany těchto ježků se zapojili i dobří lidé. Dnes existuje široká síť stanic pro handicapované živočichy, kde se o zesláblé ježky postarají profesionálové. Kontakt na nejbližší stanici vám rádi poskytnou v kanceláři Českého svazu ochránců přírody na telefonu 222 516 115, nebo jej najdete na internetových stránkách www.zachranazvirat.cz.
Kdo si troufá vzít na sebe odpovědnost a obětovat něco ze svého času a pohodlí, může se v zimě postarat o ježka sám. Ale pozor! Není možné přinést si z přírody zdravého ježka, to by bylo proti zákonu. Pomůckou, jak poznat nemocného a vysíleného ježka, je jeho přítomnost na chodníku nebo na místě, kde normálně nemá co dělat, a neschopnost stočit se před vámi do klubíčka.

Přečíst si:
Ježek se má…