Obezita se nevyhýbá ani našim mazlíčkům. Souvisí to především se životosprávou. Lidé, kteří jsou sami aktivní, věnují se sportu a dbají na správnou skladbu jídelníčku, mají málokdy obézního psa. A to i v případě, že si vyberou příslušníka některého z tzv. rizikových plemen: retrívra, kokršpaněla, bígla nebo baseta, kteří patří k náruživým jedlíkům. Ani starší jedinci nebo kastráti při správné výživě a přiměřeném pohybu nemusejí přibírat na váze. Obézní psi a kočky obvykle žijí s lidmi, kteří rádi jedí a mnohem méně rádi se pohybují. Fyzickou aktivitu nedopřávají ani svým zvířatům. Ta se usedlému životu časem přizpůsobí, ať už ráda, či nerada. A stejně jako jejich pánečky, i je pak trápí spousta nepříjemností a nemocí, které jsou s obezitou spojeny. Začíná-li se váš mazlíček nenápadně, ale vytrvale zakulacovat, přečtěte si o obezitě zvířat více.

Přečíst si:
Nějaké to kilo navíc

Pro saňové psy je zima hlavní závodní sezónou. Obvyklý cyklus tréninku a závodění ve střední Evropě začíná v říjnu a končí v dubnu. Prvních devět týdnů jsou psi zpravidla podrobeni intenzivní tréninkové zátěži, od desátého do dvacátého týdne probíhá hlavní závodní sezóna, v 21.–24. týdnu se intenzita zátěže zmírňuje.
Intenzita zátěže se liší podle typu závodů. U nás se obvykle běhají sprinty (14–28 km). Na konci sezóny se většinou snižuje tréninková zátěž tak, že se běhají kratší vzdálenosti. V závodní sezóně psi uběhnou v tréninku kolem 800 km a při závodech kolem 400 km. Tréninky a závody přestavují pro psy fyzickou i mentální zátěž podobně jako pro lidské atlety. Požadavky na příjem energie mohou být u závodníků i třikrát větší než udržovací.
Přečíst si »

Všichni víme, že si v zimě musíme při cestách autem dávat pozor na nenadálé změny počasí, které se pravidelně stávají příčinami tragických dopravních nehod. Stejně tak jsme opatrní při chůzi na neposypaných chodnících, protože o bolestivě naražená záda či zlomená zápěstí není nouze. Nebezpečí plynoucí ze zimy pro domácí zvířata, zejména pro psy, tak obecně známá nejsou a je vhodné si je v krátkosti připomenout.
Některá plemena psů zbožňují zimu a naopak trpí v létě, kdy je trápí vysoké teploty. Jsou to zejména severská a horská plemena psů. Ostatní psi ale mohou utrpět vážné podchlazení v případě, že jsou během mrazivé noci ponecháni venku. Podchlazený pes je apatický a otupělý, v extrémních případech může být i v bezvědomí. V lehčích případech pomůže psa přenést do tepla, zabalit do teplých přikrývek a dát napít teplou vodu. V těžších případech, kdy je pes výrazně apatický, nebo dokonce v bezvědomí, je nutné vyhledat veterináře. Omrzliny se ošetřují ohřátím postižené tkáně v mírně teplé vodě. Vhodné je podání léků proti bolesti, ale je nutné si uvědomit, že léky vhodné pro lidi nemusí být vhodné pro psy a pro kočky, proto je lepší obrátit se na pomoc veterináře. Těžké případy omrzlin vyžadují chirurgické ošetření.

Přečíst si:
Zdravotní rizika zimy

Králík divoký byl domestikován mnohem později než ostatní domácí zvířata. První zmínku o existenci králíka uvádějí Féničané, kteří ho spatřili na Pyrenejském poloostrově a považovali ho za zvíře podobné damanovi („saphan“), což je africký býložravý kopytník. Vzhledem k tomu, že zde bylo velké množství těchto pro ně neznámých zvířat, pojmenovali celou zemi jménem „i-saphan-im“ (země bohatá na králíky). Římané pozměnili jméno země na Hispánii, tedy na dnešní Španělsko. Za vlády císaře Hadriána ve druhém století n. l. byl králík dokonce znakem Španělska a byl vyobrazen na zlatých a stříbrných mincích.
Více o králících najdete v článku autorů Jekl, Jeklová, Hauptman, Knotek: Jak vám dupou králíci.

Přečíst si:
Jak vám dupou králíci?

Pro zajištění plnohodnotné říje a úspěšného krytí je potřeba, aby fena nebo kočka měly adekvátní výživu a ideální tělesnou hmotnost. Nadváha i podváha jsou nežádoucí, protože mohou negativně ovlivnit průběh říje, zabřeznutí i březosti.
Feny v průběhu říje obvykle snižují příjem krmiva (asi o 17 %), někdy mohou trpět nechutenstvím, objevuje se i zvracení. Pro prevenci těchto problémů je vhodné feně nabídnout v tomto období vysoce stravitelné a kvalitní krmivo v několika menších porcích, podaných v průběhu dne. Kočky mohou v období říje v důsledku sníženého příjmu krmiva dokonce zhubnout, také pro ně proto platí stejná pravidla při výběru a podávání krmiva (i když u koček je příjem krmiva několikrát během dne i noci běžný i mimo období říje). V období říje ještě není nutné volit stravu pro březí feny nebo kočky (pouze v případě vyhublosti budoucí matky – např. při nežádoucím nakrytí).

veg

V posledních letech prodělává tuzemský chov papoušků nebývalý rozmach, který stále pokračuje. Přibývá chovatelů velkých papoušků, u nichž je odchov mláďat samozřejmostí, a v souvislosti s tím roste i nabídka různých druhů papoušků jako domácích mazlíčků. Běžně lze nyní zakoupit ručně odchované přítulné mládě od druhů papoušků, které byly ještě nedávno v našich chovech považovány za zajímavost a vzácnost. Lidé, kteří touží po papouškovi jako společníkovi, jsou tak postaveni před volbu, jaký druh papouščího kamaráda zvolit.

Sehnat téměř jakýkoli druh papouška dnes není problém. Ale k výběru papouška je nutné, stejně jako k výběru jakéhokoli jiného zvířete, přistupovat velmi zodpovědně. Papoušci jsou velmi inteligentní a citlivé bytosti, které navíc narozdíl od psa a kočky neprodělaly žádnou domestikaci. Mají stále svoje původní geny, kterými je příroda vybavila na život ve volnosti, ne v bytě. Rodiče našich papouščích mazlíčků (s výjimkou malých a běžných druhů, jako jsou andulky a korely) často ještě létali volně po pralesích Amazonie, Konga či tichomořských ostrovů a s tímto vědomím musíme k papouškům přistupovat. Z větší části se rodina musí přizpůsobit jejich požadavkům, protože možnosti přizpůsobení papouška už byly v podstatě vyčerpány tím, že organismus uzpůsobený životu v tropech je schopen žít a prosperovat v evropském bytě.

Přečíst si:
Jakého papouška si vybrat?

Psí smečka obývá takové území, které ji stačí uživit – ať již jde o kořist, kterou si uloví, nebo například o zdroj odpadků nebo zbytků jídla kolem měst a turistických center. Hranice teritoria obvykle označuje vůdce smečky svou močí, výkaly a hrabáním zadními končetinami. Označené teritorium je pro psy z jiné smečky tabu. Pokud jím musejí projít, chovají se velmi nejistě a submisivně. Toto chování zpravidla vykazují i městští psi v parcích – nikdo si není jist tím, že je na svém vlastním území, a proto se k ostatním psům chová s úctou a respektem. Jinak je to samozřejmě na zahradě nebo v domě. Pokud přijde návštěva se psem, domácího psa toto vniknutí do výsostného teritoria pěkně rozzlobí. Dráždí jej většinou také všichni psi, kteří procházejí kolem zahrady. Proto je hlasitě varuje a při nejbližší příležitosti obnoví svoje pachové značky kolem plotu zvenčí i zevnitř.
Specifický a nezaměnitelný pach dodávají značkám feromony – pachové látky, které slouží ke komunikaci v rámci druhu. Žlázky produkující feromony mají psi hlavně v okolí konečníku, kořene ocasu, předkožky (popřípadě vulvy), ale také na chodidlech a na obličeji a při bázi uší. Proto při setkání dvou psů probíhá vždy stejný rituál – nejprve si očichají okolí konečníku a pohlavních orgánů, pak obličej, vyhodnotí zjištěné informace a začnou si hrát, dvořit se, hrozit si, nebo se v klidu rozejdou a na rozloučenou udělají močí malou značku.

Přečíst si:
Tady je to moje!