Zvířata & Zdraví

Hypoalergeníí výživa

spalekhonza — Thu, 25 Feb 2010 15:27:27 +0000

Každý z nás zná ve svém okolí nějakého člověka, který má „dietu“. Někdo ví, že mu určitá potravina prostě jen „nedělá dobře“, pro jiného ale může být nějaká složka výživy i velmi nebezpečná. Méně je známo, že velmi podobnými problémy mohou trpět i zvířata. Přitom léčba dietou má v moderní veterinární medicíně svůj nezastupitelný význam.

Stejně jako u většiny lidí, kteří musí držet dietu, existuje i zvířat často velké pokušení ji porušit. Psi a kočky samozřejmě povědomí o dietě nemají a baštili by vše, na co mají zrovna chuť, ale i páneček může podlehnout jejich smutným očím a v dietě svému miláčkovi trošku povolit.
Snad největší nároky na zodpovědnost chovatele klade hypoalergenní výživa. Kdy se nasazuje a jaký je její účel?
Obecně platí, že hypoalergenní výživa se nasazuje za účelem diagnostiky nebo léčby onemocnění, u nichž předpokládáme původ v alergii na některou ze složek potravy. Podezření na alergii na potravu vyvolává zejména svědění, které nelze vysvětlit jinými příčinami (blechy, kožní léze apod.), a opakované a dlouhodobé průjmy a jiné zažívací potíže bez známého důvodu.

Zvířata & Zdraví 4/2009

Existuje nějaká plemenná nebo věková predispozice k obezitě?

spalekhonza — Mon, 22 Feb 2010 05:19:21 +0000

Vášnivého jedlíka najdeme jistě u každého plemene, avšak mezi ty nejnáruživější určitě patří labradorští retrívři, bíglové, v patách jsou jim kokršpanělé a baseti. Myslím ale, že plemenná či věková predispozice neexistuje. Každý z nás potřebuje pohyb. Jakmile dlouhodobě přijímáme více energie než kolik jí vydáme, tuk se stále ukládá. Při pořizování psa či kočky si musí každý majitel uvědomit, že i zvířata potřebují fyzickou aktivitu. Velký boom zažívají nejrůznější sporty se psy – agility, tanec se psem, dogfrisbee, dogtreking a celá řada jiných. Zabaví psa i majitele.
S přibývajícími léty se spíše zvyšuje riziko hormonálních onemocnění lehce zaměnitelných s obezitou, proto je vhodnější před nasazením diety navštívit veterináře, který rozliší obezitu od případného jiného onemocnění. Poté se stanoví individuální hubnoucí plán, kde se doporučí vhodné krmivo, jeho dávkování, cvičební plán a následující kontrolní vyšetření spolu s vážením.

Přečíst celý článek >> Zvířata & Zdraví 1/2009

Psí sportovci

spalekhonza — Thu, 18 Feb 2010 15:38:14 +0000

Pro saňové psy je zima hlavní závodní sezónou. Obvyklý cyklus tréninku a závodění ve střední Evropě začíná v říjnu a končí v dubnu. Prvních devět týdnů jsou psi zpravidla podrobeni intenzivní tréninkové zátěži, od desátého do dvacátého týdne probíhá hlavní závodní sezóna, v 21.–24. týdnu se intenzita zátěže zmírňuje.
Intenzita zátěže se liší podle typu závodů. U nás se obvykle běhají sprinty (14–28 km). Na konci sezóny se většinou snižuje tréninková zátěž tak, že se běhají kratší vzdálenosti. V závodní sezóně psi uběhnou v tréninku kolem 800 km a při závodech kolem 400 km. Tréninky a závody přestavují pro psy fyzickou i mentální zátěž podobně jako pro lidské atlety. Požadavky na příjem energie mohou být u závodníků i třikrát větší než udržovací.

U lidských atletů způsobuje kombinace vysokého obsahu glycidů a tréninku zvýšené ukládání glykogenu a možnost prodloužení zátěže. Teorie superkompenzace glycidů je poměrně úspěšná u vytrvalostních cyklistů a běžců. Poslední studie ukazují, že utilizace glykogenu má větší vliv na schopnost snášet zátěž než koncentrace glykogenu před zátěží.

Psi krmení způsobem zaměřeným na trávení tuků mají lepší vytrvalost než psi krmení potravou s vysokým obsahem glycidů. Psi krmení dietou s vysokým obsahem tuků mají větší potenciál pro mobilizaci a využití volných mastných kyselin než psi krmení potravou s vysokým obsahem glycidů.
Mastné kyseliny představují u psů lepší palivo než glycidy. Celkové tělesné zásoby mastných kyselin jsou řádově dvakrát větší než jsou zásoby glycidů. Dieta s vysokým obsahem glycidů je spojena s vyšší bazální hladinou inzulinu a tedy i se sníženou lipomobilizací, zejména na počátku zátěže. Krmiva s vysokým obsahem glycidů představují u psů riziko rhabdomyolýzy (poškození kosterních svalů).
Krmivo pro závodní psy musí obsahovat vysoké množství bílkovin pro prevenci stresem indukované anémie a vysoké množství tuku k uspokojení požadavků na příjem energie. Poměr bílkoviny/tuk v krmivu tak představuje údaj důležitý pro optimalizaci zátěže.
Obsah tuku v krmivu ovlivňuje (především u koček) i chutnost krmiva.

Zvířata & Zdraví

Zdravotní rizika zimy

spalekhonza — Mon, 15 Feb 2010 05:00:50 +0000

Všichni víme, že si v zimě musíme při cestách autem dávat pozor na nenadálé změny počasí, které se pravidelně stávají příčinami tragických dopravních nehod. Stejně tak jsme opatrní při chůzi na neposypaných chodnících, protože o bolestivě naražená záda či zlomená zápěstí není nouze. Nebezpečí plynoucí ze zimy pro domácí zvířata, zejména pro psy, tak obecně známá nejsou a je vhodné si je v krátkosti připomenout.
Některá plemena psů zbožňují zimu a naopak trpí v létě, kdy je trápí vysoké teploty. Jsou to zejména severská a horská plemena psů. Ostatní psi ale mohou utrpět vážné podchlazení v případě, že jsou během mrazivé noci ponecháni venku. Podchlazený pes je apatický a otupělý, v extrémních případech může být i v bezvědomí. V lehčích případech pomůže psa přenést do tepla, zabalit do teplých přikrývek a dát napít teplou vodu. V těžších případech, kdy je pes výrazně apatický, nebo dokonce v bezvědomí, je nutné vyhledat veterináře. Omrzliny se ošetřují ohřátím postižené tkáně v mírně teplé vodě. Vhodné je podání léků proti bolesti, ale je nutné si uvědomit, že léky vhodné pro lidi nemusí být vhodné pro psy a pro kočky, proto je lepší obrátit se na pomoc veterináře. Těžké případy omrzlin vyžadují chirurgické ošetření.

Přečíst celý článek >> Zvířata & Zdraví 1/2009

Soužití lidí a králíků

spalekhonza — Thu, 11 Feb 2010 05:00:35 +0000

Králík divoký byl domestikován mnohem později než ostatní domácí zvířata. První zmínku o existenci králíka uvádějí Féničané, kteří ho spatřili na Pyrenejském poloostrově a považovali ho za zvíře podobné damanovi („saphan“), což je africký býložravý kopytník. Vzhledem k tomu, že zde bylo velké množství těchto pro ně neznámých zvířat, pojmenovali celou zemi jménem „i-saphan-im“ (země bohatá na králíky). Římané pozměnili jméno země na Hispánii, tedy na dnešní Španělsko. Za vlády císaře Hadriána ve druhém století n. l. byl králík dokonce znakem Španělska a byl vyobrazen na zlatých a stříbrných mincích.

Králíci byli uměle člověkem vysazeni na mnoha ostrovech a zemích. Na místech, kde nebyli přítomni jejich přirození predátoři, se králíci přemnožili a došlo k devastaci zemědělsky využívaných ploch. Z těchto důvodů byli poté chováni v ohradách, tzv. leporáriích, které měly zamezit jejich útěku a přemnožení. Nejznámější případ přemnožení králíků divokých je popisován v Austrálii, kam přivezli britští kolonisté malý počet králíků v roce 1850. Ke konci století již byli králíci rozšířeni po celém kontinentu a jejich počet dosáhl několika desítek milionů. Králíci v podstatě změnili tvář Austrálie, protože snědli většinu keříků a travin a zanechali na obrovském území vysušenou krajinu. Počet králíků v Austrálii omezila až umělá introdukce virových chorob (zejména myxomatózy), které zdecimovaly jejich populaci.
K vlastní domestikaci králíků došlo pravděpodobně na počátku středověku ve Francii. Z Francie se jejich chov rozšířil do Anglie a dalších evropských zemí. Již v polovině 16. století bylo známo několik barevných rázů.
Králík domácí (Oryctolagus cuniculus) patří v našich podmínkách mezi jedny z nejoblíbenějších drobných savců chovaných ze záliby. V České republice se králík dlouhodobě chová také jako hospodářské zvíře, a to buď v tradičních venkovských malochovech nebo ve velkochovech, případně jako experimentální model v oblasti výzkumu.

Zvířata & Zdraví 4/2009

Výživa chovných psů a koček během říje

spalekhonza — Mon, 08 Feb 2010 21:12:14 +0000

Pro zajištění plnohodnotné říje a úspěšného krytí je potřeba, aby fena nebo kočka měly adekvátní výživu a ideální tělesnou hmotnost. Nadváha i podváha jsou nežádoucí, protože mohou negativně ovlivnit průběh říje, zabřeznutí i březosti.
Feny v průběhu říje obvykle snižují příjem krmiva (asi o 17 %), někdy mohou trpět nechutenstvím, objevuje se i zvracení. Pro prevenci těchto problémů je vhodné feně nabídnout v tomto období vysoce stravitelné a kvalitní krmivo v několika menších porcích, podaných v průběhu dne. Kočky mohou v období říje v důsledku sníženého příjmu krmiva dokonce zhubnout, také pro ně proto platí stejná pravidla při výběru a podávání krmiva (i když u koček je příjem krmiva několikrát během dne i noci běžný i mimo období říje). V období říje ještě není nutné volit stravu pro březí feny nebo kočky (pouze v případě vyhublosti budoucí matky – např. při nežádoucím nakrytí).

Zvířata & Zdraví 2/2009

Jakého papouška si vybrat?

spalekhonza — Thu, 04 Feb 2010 05:00:56 +0000

V posledních letech prodělává tuzemský chov papoušků nebývalý rozmach, který stále pokračuje. Přibývá chovatelů velkých papoušků, u nichž je odchov mláďat samozřejmostí, a v souvislosti s tím roste i nabídka různých druhů papoušků jako domácích mazlíčků. Běžně lze nyní zakoupit ručně odchované přítulné mládě od druhů papoušků, které byly ještě nedávno v našich chovech považovány za zajímavost a vzácnost. Lidé, kteří touží po papouškovi jako společníkovi, jsou tak postaveni před volbu, jaký druh papouščího kamaráda zvolit.

Sehnat téměř jakýkoli druh papouška dnes není problém. Ale k výběru papouška je nutné, stejně jako k výběru jakéhokoli jiného zvířete, přistupovat velmi zodpovědně. Papoušci jsou velmi inteligentní a citlivé bytosti, které navíc narozdíl od psa a kočky neprodělaly žádnou domestikaci. Mají stále svoje původní geny, kterými je příroda vybavila na život ve volnosti, ne v bytě. Rodiče našich papouščích mazlíčků (s výjimkou malých a běžných druhů, jako jsou andulky a korely) často ještě létali volně po pralesích Amazonie, Konga či tichomořských ostrovů a s tímto vědomím musíme k papouškům přistupovat. Z větší části se rodina musí přizpůsobit jejich požadavkům, protože možnosti přizpůsobení papouška už byly v podstatě vyčerpány tím, že organismus uzpůsobený životu v tropech je schopen žít a prosperovat v evropském bytě.

Zvířata & Zdraví 2/2009

Tady to je moje!

spalekhonza — Mon, 01 Feb 2010 05:00:13 +0000

Psí smečka obývá takové území, které ji stačí uživit – ať již jde o kořist, kterou si uloví, nebo například o zdroj odpadků nebo zbytků jídla kolem měst a turistických center. Hranice teritoria obvykle označuje vůdce smečky svou močí, výkaly a hrabáním zadními končetinami. Označené teritorium je pro psy z jiné smečky tabu. Pokud jím musejí projít, chovají se velmi nejistě a submisivně. Toto chování zpravidla vykazují i městští psi v parcích – nikdo si není jist tím, že je na svém vlastním území, a proto se k ostatním psům chová s úctou a respektem. Jinak je to samozřejmě na zahradě nebo v domě. Pokud přijde návštěva se psem, domácího psa toto vniknutí do výsostného teritoria pěkně rozzlobí. Dráždí jej většinou také všichni psi, kteří procházejí kolem zahrady. Proto je hlasitě varuje a při nejbližší příležitosti obnoví svoje pachové značky kolem plotu zvenčí i zevnitř. Spec
ifický a nezaměnitelný pach dodávají značkám feromony – pachové látky, které slouží ke komunikaci v rámci druhu. Žlázky produkující feromony mají psi hlavně v okolí konečníku, kořene ocasu, předkožky (popřípadě vulvy), ale také na chodidlech a na obličeji a při bázi uší. Proto při setkání dvou psů probíhá vždy stejný rituál – nejprve si očichají okolí konečníku a pohlavních orgánů, pak obličej, vyhodnotí zjištěné informace a začnou si hrát, dvořit se, hrozit si, nebo se v klidu rozejdou a na rozloučenou udělají močí malou značku.

Zvířata & Zdraví 2/2009

Kůže: největší orgán a nejčastější problém

spalekhonza — Thu, 28 Jan 2010 05:00:11 +0000

Nejčastějším důvodem návštěvy veterinárních praxí pro malá zvířata jsou onemocnění kůže. Podle dlouhodobých sledování přichází k veterináři s kožním onemocněním každý třetí až čtvrtý pacient. Připočítáme-li k tomu nemoci kožních derivátů, tj. uší, polštářků, drápů a paranálních váčků, můžeme jednoznačně konstatovat, že nejméně třetina psů a koček má nějaký dermatologický problém. Kožní povrch a kvalita osrstění jsou navíc pod bedlivým dohledem jejich majitelů, takže se u nás rovněž objevují majitelé malých zvířat s „problémem“, který je ryze kosmetický nebo chovatelský, např. porucha růstu chlupů v místech, kde majitelka pravidelně umísťuje okrasnou sponu svému maltézáčkovi či teriérovi. Na druhé straně je vždy lepší přijít na konzultaci s banalitou, než riskovat vážné kožní nebo celkové onemocnění v pokročilém stádiu.

Zvířata & Zdraví 02/2009

Zvířata a zdraví 1/2010

spalekhonza — Sat, 23 Jan 2010 07:13:44 +0000

Letošní první číslo časopisu Zvířata a zdraví vychází v pondělí 25. ledna. Hlavním zdravotním tématem jsou onemocnění ledvin psů a koček. Dále se dozvíte něco o laparoskopickcý operacích u zvířat, o vzteklině, o květinách, které by kočky raději neměly okusovat, ale také o nejčastějších nemocech fretek a o tom, co potřebují ke spokojenému životu leguáni. V rubrice Etologie přinášíme souhrn dalších tří dílů televizního pořadu Polepšovna mazlíčků. Najdete zde i novinku – přílohu Domácí zvěrolékař, která vám pomůže orientovat se v nejčastějších chorobách vašich mazlíčků. Časopis dostanete ve veterinárních ordinacích a na novinových stáncích, nebo si jej můžete objednat.

S LEDVINAMI NENÍ RADNO SI ZAHRÁVAT
Nemoci ledvin u psů a koček

MODERNÍ LAPAROSKOPICKÉ OPERACE VE VETERINÁRNÍ MEDICÍNĚ
Jak se liší od klasických a pro koho jsou vhodné

MÁME SE JEŠTĚ BÁT VZTEKLINY?
Jak je to s výskytem vztekliny a s očkováním

PŘÍLOHA DOMÁCÍ ZVĚROLÉKAŘ
ORGÁNOVÁ ONEMOCNĚNÍ: SELHÁNÍ LEDVIN
PARAZITÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ: NAPADENÍ BLECHAMI

Z POLEPŠOVNY MAZLÍČKŮ
Souhrn dalších tří příběhů

LEGUÁNI NEJSOU MAZLÍČCI PRO KAŽDÉHO
Zásady správného chovu a nejčastější nemoci těchto velkých plazů

KTERÉ ZIMNÍ ROSTLINY MOHOU BÝT PRO KOČKY NEBEZPEČNÉ
Zkontrolujte, zda na vaši kočku nečíhá doma nebezpečí otravy

NA CO NEJČASTĚJI STŮŇOU FRETKY
Pozor na výživu, infekce, parazity…

VETERINÁŘI V ZOOLOGICKÝCH ZAHRADÁCH
ZOO DVŮR KRÁLOVÉ, a. s. a MVDr. Jiří Váhala, Ph.D.

POJĎTE SI HRÁT
Stránka pro malé čtenáře

V NOUZI POZNÁŠ PŘÍTELE
Čtenářský příběh